Gesù cammina sull’acqua - Jesus walks on water
M Mons. Vincenzo Paglia
00:00
00:00

Vangelo (Gv 6,16-21) - Venuta la sera, i discepoli di Gesù scesero al mare, salirono in barca e si avviarono verso l’altra riva del mare in direzione di Cafàrnao. Era ormai buio e Gesù non li aveva ancora raggiunti; il mare era agitato, perché soffiava un forte vento. Dopo aver remato per circa tre o quattro miglia, videro Gesù che camminava sul mare e si avvicinava alla barca, ed ebbero paura. Ma egli disse loro: «Sono io, non abbiate paura!». Allora vollero prenderlo sulla barca, e subito la barca toccò la riva alla quale erano diretti.

Il commento al Vangelo a cura di Monsignor Vincenzo Paglia

Gesù, dopo la moltiplicazione dei pani, vedendo che la folla voleva farlo re, fugge da solo sul monte. I discepoli, rimasti soli, prendono la barca e si dirigono verso Cafarnao. Tornano a casa. Era notte, nota l’evangelista. Non tanto per l’ora, quanto per l’assenza di Gesù. E per di più il lago è agitato. È una scena che simboleggia le innumerevoli tempeste che sorgono nella vita di tutti. E che ci trovano sempre impauriti e spaventati. La sofferenza ci sconcerta, i disastri naturali ci lasciano senza parole, così come è accaduto nella recente pandemia. A volte l’abisso del male che sembra impadronirsi degli uomini ci fa paura e ci rende dubbiosi e con poca speranza per il futuro nostro e del mondo. In verità, Gesù non è lontano, anche nei momenti bui, più drammatici. Gesù continua a “camminare” ancora oggi sulle acque tempestose della storia degli uomini tra i flutti e i dubbi che ci assalgono e che rendono la vita anche triste e difficile. In realtà, siamo noi a dimenticarci di lui o peggio a sfuggirlo, come accadde agli apostoli quella sera. Scrive l’evangelista che essi «videro Gesù che camminava sul mare e si avvicinava alla barca, ed ebbero paura». Quante volte anche noi, invece di lasciarci consolare e rassicurare dal Vangelo e dai fratelli, preferiamo restare soli con la nostra paura! Del resto, la paura è un sentimento così naturale e spontaneo da sembrarci “nostro” ancor più della vicinanza del Signore. La verità, per fortuna, è un’altra: l’amore di Gesù per noi è più saldo della nostra paura. Anche se talora preferiamo restare aggrappati alla barca delle nostre sicurezze illusorie, credendo orgogliosamente che da soli possiamo farcela a dominare ogni uragano della vita, Gesù si avvicina e dice anche a noi: «Sono io, non abbiate paura». Sono le parole buone che Gesù continua a ripetere ai suoi discepoli ogni volta che il Vangelo viene annunciato. La sicurezza del discepolo non si basa sulla sua forza o sulla sua esperienza, ma sull’affidarsi al Signore. È il Signore che ci viene in soccorso, che sale nella nostra barca e ci conduce sino al porto sicuro.

Jesus walks on water

Gospel (Jn 6,16-21)

When evening came, Jesus' disciples went down to the sea, got into the boat and set off towards the other shore of the sea in the direction of Capernaum. It was now dark and Jesus had not yet reached them; the sea was rough, because a strong wind was blowing. After rowing about three or four miles, they saw Jesus walking on the sea and approaching the boat, and they were afraid. But he said to them: «It is I, do not be afraid!». Then they wanted to take him into the boat, and immediately the boat touched the shore to which they were headed.

The commentary on the Gospel by Monsignor Vincenzo Paglia

Jesus, after the multiplication of the loaves, seeing that the crowd wanted to make him king, flees alone to the mountain. The disciples, left alone, take the boat and head towards Capernaum. They return home. It was night, notes the evangelist. Not so much because of the time, but because of the absence of Jesus. And what's more, the lake is agitated. It is a scene that symbolizes the countless storms that arise in everyone's life. And who always find us scared and frightened. Suffering baffles us, natural disasters leave us speechless, as happened in the recent pandemic. Sometimes the abyss of evil that seems to take hold of men scares us and makes us doubtful and with little hope for our future and that of the world. In truth, Jesus is not far away, even in the darkest, most dramatic moments. Jesus continues to "walk" even today on the stormy waters of human history among the waves and doubts that assail us and which also make life sad and difficult. In reality, we are the ones who forget about him or worse, who escape him, as happened to the apostles that evening. The evangelist writes that they "saw Jesus walking on the sea and approaching the boat, and they were afraid". How many times do we too, instead of allowing ourselves to be consoled and reassured by the Gospel and our brothers, prefer to remain alone with our fear! After all, fear is such a natural and spontaneous feeling that it seems "ours" even more than the closeness of the Lord. The truth, fortunately, is different: Jesus' love for us is stronger than our fear. Even if we sometimes prefer to cling to the boat of our illusory securities, proudly believing that alone we can manage to dominate every hurricane of life, Jesus approaches and says to us too: "It's me, don't be afraid". They are the good words that Jesus continues to repeat to his disciples every time the Gospel is announced. The disciple's security is not based on his strength or his experience, but on trusting in the Lord. It is the Lord who comes to our aid, who gets into our boat and leads us to the safe harbor.


Jesús camina sobre el agua

Evangelio (Jn 6,16-21)

Al anochecer, los discípulos de Jesús bajaron al mar, subieron a la barca y se dirigieron hacia la otra orilla del mar, en dirección a Cafarnaúm. Ya estaba oscuro y Jesús aún no los había alcanzado; El mar estaba agitado porque soplaba un fuerte viento. Después de remar unas tres o cuatro millas, vieron a Jesús caminando sobre el mar y acercándose a la barca, y tuvieron miedo. Pero él les dijo: «¡Soy yo, no temáis!». Entonces quisieron meterlo en la barca, e inmediatamente la barca tocó la orilla adonde se dirigían.

El comentario al Evangelio de monseñor Vincenzo Paglia

Jesús, después de la multiplicación de los panes, al ver que la multitud quería hacerlo rey, huye solo al monte. Los discípulos, dejados solos, toman la barca y se dirigen hacia Cafarnaúm. Regresan a casa. Era de noche, señala el evangelista. No tanto por la hora, sino por la ausencia de Jesús, y es más, el lago está agitado. Es una escena que simboliza las innumerables tormentas que surgen en la vida de todos. Y que siempre nos encuentran asustados y asustados. El sufrimiento nos desconcierta, los desastres naturales nos dejan sin palabras, como ocurrió en la reciente pandemia. A veces el abismo del mal que parece apoderarse de los hombres nos asusta y nos hace dudar y tener pocas esperanzas sobre nuestro futuro y el del mundo. En verdad, Jesús no está lejos, ni siquiera en los momentos más oscuros y dramáticos. Jesús sigue "caminando" aún hoy sobre las aguas tormentosas de la historia humana, entre las olas y las dudas que nos asaltan y que también hacen la vida triste y difícil. En realidad somos nosotros los que nos olvidamos de él o, peor aún, los que escapamos de él, como les pasó a los apóstoles aquella tarde. El evangelista escribe que "vieron a Jesús caminando sobre el mar y acercándose a la barca, y tuvieron miedo". ¡Cuántas veces también nosotros, en lugar de dejarnos consolar y tranquilizar por el Evangelio y por nuestros hermanos, preferimos quedarnos solos con nuestro miedo! Después de todo, el miedo es un sentimiento tan natural y espontáneo que parece "nuestro" incluso más que la cercanía del Señor. La verdad, afortunadamente, es otra: el amor de Jesús por nosotros es más fuerte que nuestro miedo. Aunque a veces preferimos aferrarnos a la barca de nuestras seguridades ilusorias, creyendo con orgullo que solos podemos dominar cada huracán de la vida, Jesús se acerca y nos dice también a nosotros: "Soy yo, no tengáis miedo". Son las buenas palabras que Jesús sigue repitiendo a sus discípulos cada vez que se anuncia el Evangelio. La seguridad del discípulo no se basa en su fuerza o experiencia, sino en la confianza en el Señor. Es el Señor quien viene en nuestro auxilio, quien sube a nuestra barca y nos conduce a puerto seguro.


Jésus marche sur l'eau

Évangile (Jn 6,16-21)

Le soir venu, les disciples de Jésus descendirent à la mer, montèrent dans la barque et partirent vers l'autre rive de la mer en direction de Capharnaüm. Il faisait maintenant nuit et Jésus ne les avait pas encore rejoints ; la mer était agitée, car il soufflait un vent fort. Après avoir ramé environ trois ou quatre milles, ils virent Jésus marcher sur la mer et s'approcher du bateau, et ils eurent peur. Mais il leur dit : « C'est moi, n'ayez pas peur ! ». Puis ils voulurent l'emmener dans le bateau, et aussitôt le bateau toucha le rivage vers lequel ils se dirigeaient.

Le commentaire de l'Évangile de Mgr Vincenzo Paglia

Jésus, après la multiplication des pains, voyant que la foule voulait le faire roi, s'enfuit seul vers la montagne. Les disciples, laissés seuls, prennent la barque et se dirigent vers Capharnaüm. Ils rentrent chez eux. Il faisait nuit, note l'évangéliste. Pas tant à cause du temps, mais à cause de l'absence de Jésus. Et en plus, le lac est agité. C'est une scène qui symbolise les innombrables tempêtes qui surgissent dans la vie de chacun. Et qui nous trouvent toujours effrayés et effrayés. La souffrance nous laisse perplexes, les catastrophes naturelles nous laissent sans voix, comme cela s’est produit lors de la récente pandémie. Parfois, l’abîme du mal qui semble s’emparer des hommes nous fait peur et nous rend dubitatifs et sans grand espoir pour notre avenir et celui du monde. En vérité, Jésus n’est pas loin, même dans les moments les plus sombres et les plus dramatiques. Jésus continue de « marcher » encore aujourd'hui sur les eaux tumultueuses de l'histoire humaine, parmi les vagues et les doutes qui nous assaillent et qui rendent aussi la vie triste et difficile. En réalité, c’est nous qui l’oublions ou pire, qui lui échappons, comme ce fut le cas ce soir-là pour les apôtres. L'évangéliste écrit qu'ils "ont vu Jésus marcher sur la mer et s'approcher du bateau, et ils ont eu peur". Combien de fois nous aussi, au lieu de nous laisser consoler et rassurer par l’Évangile et nos frères, préférons rester seuls avec notre peur ! Après tout, la peur est un sentiment si naturel et spontané qu'elle semble « nôtre » encore plus que la proximité du Seigneur. La vérité, heureusement, est différente : l’amour de Jésus pour nous est plus fort que notre peur. Même si nous préférons parfois nous accrocher au bateau de nos sécurités illusoires, croyant fièrement que seuls nous pouvons réussir à dominer tous les ouragans de la vie, Jésus s'approche et nous dit aussi : "C'est moi, n'aie pas peur". Ce sont les bonnes paroles que Jésus continue de répéter à ses disciples chaque fois que l’Évangile est annoncé. La sécurité du disciple ne repose pas sur sa force ou son expérience, mais sur sa confiance dans le Seigneur. C'est le Seigneur qui vient à notre aide, qui monte dans notre bateau et nous conduit au port sûr.


Jesus anda sobre as águas

Evangelho (Jo 6,16-21)

Ao anoitecer, os discípulos de Jesus desceram ao mar, entraram no barco e partiram em direção à outra margem do mar, em direção a Cafarnaum. Já estava escuro e Jesus ainda não havia chegado até eles; o mar estava agitado porque soprava um vento forte. Depois de remar cerca de cinco ou seis quilômetros, eles viram Jesus caminhando sobre o mar e aproximando-se do barco, e ficaram com medo. Mas ele lhes disse: «Sou eu, não tenham medo!». Então quiseram levá-lo para dentro do barco, e imediatamente o barco tocou a costa para onde se dirigiam.

O comentário ao Evangelho de Monsenhor Vincenzo Paglia

Jesus, depois da multiplicação dos pães, vendo que a multidão queria fazê-lo rei, foge sozinho para o monte. Os discípulos, sozinhos, pegam o barco e dirigem-se para Cafarnaum. Eles voltam para casa. Era noite, nota o evangelista. Não tanto por causa do tempo, mas por causa da ausência de Jesus e, além disso, o lago está agitado. É uma cena que simboliza as inúmeras tempestades que surgem na vida de todos. E que sempre nos acham assustados e assustados. O sofrimento nos confunde, os desastres naturais nos deixam sem palavras, como aconteceu na recente pandemia. Às vezes, o abismo do mal que parece tomar conta dos homens nos assusta e nos deixa em dúvida e com pouca esperança para o nosso futuro e o do mundo. Na verdade, Jesus não está longe, mesmo nos momentos mais sombrios e dramáticos. Jesus continua a “caminhar” ainda hoje sobre as águas tempestuosas da história humana, entre as ondas e as dúvidas que nos assaltam e que também tornam a vida triste e difícil. Na realidade, somos nós que o esquecemos ou, pior, que lhe escapamos, como aconteceu naquela noite com os apóstolos. O evangelista escreve que “viram Jesus caminhando sobre o mar e aproximando-se do barco, e tiveram medo”. Quantas vezes também nós, em vez de nos deixarmos consolar e tranquilizar pelo Evangelho e pelos irmãos, preferimos ficar sozinhos com o nosso medo! Afinal, o medo é um sentimento tão natural e espontâneo que parece ainda mais “nosso” do que a proximidade do Senhor. A verdade, felizmente, é diferente: o amor de Jesus por nós é mais forte que o nosso medo. Mesmo que às vezes prefiramos agarrar-nos ao barco das nossas seguranças ilusórias, acreditando orgulhosamente que sozinhos conseguiremos dominar cada furacão da vida, Jesus aproxima-se e diz-nos também: “Sou eu, não tenhas medo”. São as boas palavras que Jesus continua a repetir aos seus discípulos cada vez que o Evangelho é anunciado. A segurança do discípulo não se baseia na sua força ou experiência, mas na confiança no Senhor. É o Senhor que vem em nosso auxílio, que entra no nosso barco e nos conduz ao porto seguro.


耶穌在水上行走

福音(約翰福音 6,16-21)

到了晚上,耶穌的門徒下到海邊,上了船,往海對岸的迦百農方向出發。 天已經黑了,耶穌還沒到他們那裡。 海面波濤洶湧,因為刮著強風。 劃了三、四英里之後,他們看見耶穌在海面上行走,靠近船,他們就害怕了。 但他對他們說:「是我,別害怕!」。 然後他們想把他帶上船,船立刻就靠岸了。

文森佐·帕格利亞主教對福音的評論

耶穌在撒完餅後,看到群眾想要立他為王,就獨自逃到山上。 門徒們獨自搭船前往迦百農。 他們回家了。 佈道者指出,那是晚上。 倒不是因為時間的原因,而是因為耶穌不在,更重要的是,湖水很騷動。 這是一個象徵著每個人生命中出現的無數風暴的場景。 而誰總是發現我們害怕又害怕。 苦難讓我們困惑,自然災害讓我們無言以對,就像最近的大流行病一樣。 有時,邪惡的深淵似乎抓住了人類,讓我們感到害怕,讓我們懷疑,對我們的未來和世界的未來幾乎沒有希望。 事實上,即使在最黑暗、最戲劇性的時刻,耶穌就在不遠處。 即使在今天,耶穌仍然繼續在人類歷史的暴風雨中“行走”,在攻擊我們的波浪和懷疑中,這也使生活變得悲傷和困難。 事實上,我們是忘記他的人,或者更糟的是,我們是逃避他的人,就像那天晚上發生在使徒身上的人。 福音傳道者寫道,他們「看見耶穌在海面上行走,靠近船,他們就害怕」。 有多少次,我們寧願獨自帶著恐懼,而不是讓自己從福音和我們的兄弟那裡得到安慰和保證! 畢竟,恐懼是一種如此自然而自發的感覺,它似乎比主的親近更「屬於我們」。 幸運的是,事實是不同的:耶穌對我們的愛比我們的恐懼更強烈。 即使我們有時更願意緊緊抓住我們虛幻的安全感的船,自豪地相信我們能夠獨自主宰生命中的每一次颶風,耶穌也會走近並對我們說:「是我,不要害怕」。 這些都是耶穌每次宣講福音時不斷向門徒重複的好話。 門徒的安全感不是基於祂的力量或經驗,而是基於對主的信任。 是主來幫助我們,上我們的船,帶領我們到安全的港灣。


Иисус ходит по воде

Евангелие (Ин 6,16-21)

Когда наступил вечер, ученики Иисуса сошли к морю, вошли в лодку и отправились на другой берег моря в сторону Капернаума. Было уже темно, а Иисус еще не добрался до них; море было неспокойно, потому что дул сильный ветер. Проплыв около трех или четырех миль, они увидели Иисуса, идущего по морю и приближающегося к лодке, и испугались. Но он сказал им: «Это Я, не бойтесь!». Тогда они хотели взять его в лодку, и тотчас лодка коснулась берега, к которому они направлялись.

Комментарий к Евангелию монсеньора Винченцо Палья

Иисус, после умножения хлебов, видя, что толпа хочет сделать его царем, бежит один на гору. Ученики, оставшись одни, садятся в лодку и направляются в Капернаум. Они возвращаются домой. Была ночь, — отмечает евангелист. Не столько из-за времени, сколько из-за отсутствия Иисуса... И более того, озеро взволновано. Эта сцена символизирует бесчисленные бури, возникающие в жизни каждого человека. И которые всегда находят нас испуганными и напуганными. Страдания сбивают нас с толку, стихийные бедствия лишают нас дара речи, как это произошло во время недавней пандемии. Иногда бездна зла, которая, кажется, охватывает людей, пугает нас, заставляет нас сомневаться и оставляет мало надежды на наше будущее и будущее мира. По правде говоря, Иисус недалеко, даже в самые мрачные и драматические моменты. Иисус продолжает «ходить» и сегодня по бурным водам человеческой истории среди волн и сомнений, которые нападают на нас и которые также делают жизнь печальной и трудной. На самом деле это мы забываем о нем или, что еще хуже, убегаем от него, как это случилось с апостолами в тот вечер. Евангелист пишет, что они «увидели Иисуса, идущего по морю и приближающегося к лодке, и убоялись». Сколько раз и мы, вместо того чтобы дать себя утешить и успокоить Евангелием и нашими братьями, предпочитаем оставаться наедине со своим страхом! Ведь страх – настолько естественное и спонтанное чувство, что кажется «нашим» даже больше, чем близость Господа. Истина, к счастью, в другом: любовь Иисуса к нам сильнее нашего страха. Даже если мы иногда предпочитаем цепляться за лодку нашей иллюзорной безопасности, гордо полагая, что в одиночку нам удастся справиться с каждым ураганом жизни, Иисус подходит и говорит и нам: «Это Я, не бойтесь». Это хорошие слова, которые Иисус продолжает повторять своим ученикам каждый раз, когда провозглашается Евангелие. Безопасность ученика основана не на его силе или опыте, а на доверии Господу. Именно Господь приходит нам на помощь, садится в нашу лодку и ведет нас в безопасную гавань.


イエスは水の上を歩く

福音(ヨハネ 6,16-21)

夕方になると、イエスの弟子たちは海に下り、舟に乗り、海の向こう岸、カファルナウムの方向に向かいました。 もう暗くなって、イエスはまだ彼らのところに来ていませんでした。 強い風が吹いていたので海は荒れていました。 3、4マイルほど漕いだ後、イエスが海の上を歩いて舟に近づいてくるのを見て、彼らは恐れました。 しかし、彼は彼らに言った、「それは私です、恐れることはありません!」。 それから彼らは彼をボートに乗せようとしたが、すぐにボートは彼らが向かっていた岸に着いた。

ヴィンチェンツォ・パーリア修道士による福音書の解説

イエスはパンを増やした後、群衆が自分を王にしようとしているのを見て、一人で山に逃げました。 一人残された弟子たちは舟に乗ってカペナウムへ向かいます。 彼らは家に帰ります。 夜だったと伝道者は指摘する。 時間のせいではなく、イエスの不在のせいで、さらに湖はかき乱されました。 誰の人生にも起こる無数の嵐を象徴するシーンです。 そして、いつも私たちを怖がらせ、怖がらせているのを見つけます。 最近のパンデミックで起こったように、苦しみは私たちを困惑させ、自然災害は私たちに言葉を失います。 時々、人々を捕らえるように見える悪の深淵は、私たちを怖がらせ、疑念を抱かせ、私たちの将来と世界の将来にほとんど希望を持たせません。 実のところ、最も暗く、最も劇的な瞬間であっても、イエスは遠く離れたところにはいません。 イエスは、私たちを襲い、また人生を悲しく困難にする波と疑いの中で、人類の歴史の荒波の中を今日も「歩み」続けています。 現実には、その晩使徒たちに起こったように、イエスのことを忘れたり、もっと悪いことに、イエスから逃げたりするのは私たちなのです。 この伝道者は、彼らは「イエスが海の上を歩いて舟に近づいてくるのを見て恐れた」と書いている。 私たちも、福音や兄弟たちによって慰められ、安心させられる代わりに、恐怖とともに一人でいることを好むことが何度あったことでしょう。 結局のところ、恐怖は非常に自然で自発的な感情なので、主の親密さよりもさらに「私たちのもの」のように思えます。 幸いなことに、真実は異なります。私たちに対するイエスの愛は、私たちの恐れよりも強いのです。 たとえ私たちが時々、幻の証券という船にしがみつくことを好み、私たちだけで人生のあらゆる嵐をなんとか乗り切ることができると誇らしげに信じているとしても、イエスは私たちに近づいてきて、「それは私です、恐れる必要はありません」と言われます。 これらは、福音が発表されるたびにイエスが弟子たちに繰り返し言い続けている良い言葉です。 弟子の安全は彼の力や経験に基づいているのではなく、主への信頼に基づいています。 私たちを助けに来てくださるのは主であり、私たちの船に乗り込み、私たちを安全な港に導いてくださるのです。


예수께서 물 위를 걸으시다

복음(요한복음 6,16-21)

저물매 예수의 제자들이 바다에 내려가서 배를 타고 바다 건너편 가버나움으로 향하여 가니라. 때는 이미 어두웠고 예수께서는 아직 그들에게 이르지 아니하셨으나 강한 바람이 불어서 바다가 거칠었다. 노를 저어 십여 리쯤 가다가 예수께서 바다 위로 걸어 배에 가까이 오시는 것을 보고 두려워하더라. 그러나 그는 그들에게 이렇게 말했습니다. “나다. 두려워하지 마라!” 그러자 그들이 예수님을 배에 태우고자 하였는데, 배는 곧 그들이 가려던 해안에 닿았습니다.

빈첸초 팔리아 몬시뇰의 복음 주석

예수님께서는 빵을 많이 드신 뒤에 군중이 자기를 왕으로 삼으려는 것을 보시고 혼자 산으로 도망가셨습니다. 홀로 남겨진 제자들은 배를 타고 가버나움으로 향합니다. 그들은 집으로 돌아갑니다. 그날은 밤이었다고 전도자는 기록합니다. 시간 때문이라기보다 예수님이 계시지 않아서 더욱이 호수는 요동친다. 모든 사람의 삶에 찾아오는 수많은 폭풍을 상징하는 장면이다. 그리고 우리를 항상 무섭고 무서워하는 사람. 고통은 우리를 당혹스럽게 만들고, 최근 유행병처럼 자연재해는 우리를 말문이 막히게 만듭니다. 때로 인간을 사로잡는 듯한 악의 심연은 우리를 두렵게 하고 의심하게 하며 우리와 세상의 미래에 대한 희망을 거의 잃게 만듭니다. 사실, 예수님은 가장 어둡고 극적인 순간에도 멀리 계시지 않습니다. 예수님께서는 오늘날에도 우리를 덮치고 삶을 슬프고 어렵게 만드는 파도와 의심 사이에서 인류 역사의 폭풍우 위를 계속해서 “걷고” 계십니다. 실제로 우리는 그날 저녁 사도들에게 일어났던 것처럼 그분을 잊어버리거나 심지어 그분을 피하는 사람들입니다. 전도자는 그들이 “예수께서 바다 위로 걸어 배에 가까이 오시는 것을 보고 두려워하더라”고 기록합니다. 우리 역시 복음과 형제들로부터 위로와 확신을 얻기보다 두려움 속에 혼자 있기를 얼마나 자주 선호합니까! 결국, 두려움은 주님의 친밀함보다 훨씬 더 "우리"처럼 보이는 자연스럽고 자발적인 느낌입니다. 다행스럽게도 진실은 다릅니다. 우리를 향한 예수님의 사랑은 우리의 두려움보다 더 강합니다. 우리가 때때로 인생의 모든 허리케인을 우리만이 지배할 수 있다고 자랑스럽게 믿으면서 우리의 환상적 안전이라는 배에 매달리고 싶어 할지라도, 예수님께서는 우리에게도 다가와서 말씀하십니다: "나다. 두려워하지 마라." 예수님께서 복음이 선포될 때마다 제자들에게 계속해서 반복하시는 좋은 말씀입니다. 제자의 안전은 그의 힘이나 경험에 달려 있는 것이 아니라 주님을 신뢰하는 데 달려 있습니다. 우리를 도우시는 분은 주님이시며, 우리 배에 올라 우리를 안전한 항구로 인도하시는 분이십니다.


يسوع يمشي على الماء

الإنجيل (يوحنا 6، 16 – 21)

ولما جاء المساء نزل تلاميذ يسوع إلى البحر ودخلوا السفينة وذهبوا نحو شاطئ البحر الآخر نحو كفرناحوم. لقد حل الظلام الآن ولم يكن يسوع قد وصل إليهم بعد؛ وكان البحر هائجا لأن ريحا قوية كانت تهب. وبعد أن جذفوا حوالي ثلاثة أو أربعة أميال، رأوا يسوع ماشيًا على البحر ومقتربًا من السفينة، فخافوا. فقال لهم: «أنا هو، لا تخافوا!». فأرادوا أن يدخلوه إلى السفينة، وفي الحال وصلت السفينة إلى الشاطئ الذي كانوا متجهين إليه.

التعليق على الإنجيل بقلم المونسنيور فينسينزو باجليا

يسوع، بعد تكثير الأرغفة، رأى أن الجمع يريد أن يقيمه ملكًا، هرب وحده إلى الجبل. ترك التلاميذ وحدهم وأخذوا السفينة واتجهوا نحو كفرناحوم. يعودون إلى المنزل. لقد كان ليلاً، يقول الإنجيلي. ليس بسبب الوقت بقدر ما بسبب غياب يسوع، والأكثر من ذلك أن البحيرة مضطربة. إنه مشهد يرمز إلى العواصف التي لا تعد ولا تحصى التي تنشأ في حياة كل فرد. ومن يجدنا دائما خائفين وخائفين. إن المعاناة تحيرنا، والكوارث الطبيعية تجعلنا عاجزين عن الكلام، كما حدث في الوباء الأخير. في بعض الأحيان، تخيفنا هاوية الشر التي يبدو أنها تسيطر على البشر، وتجعلنا متشككين وقليلي الأمل في مستقبلنا ومستقبل العالم. في الحقيقة، يسوع ليس بعيدًا، حتى في أحلك اللحظات وأكثرها دراماتيكية. ويواصل يسوع "السير" حتى اليوم على المياه العاصفة لتاريخ البشرية بين الأمواج والشكوك التي تهاجمنا والتي تجعل الحياة أيضًا حزينة وصعبة. في الواقع، نحن الذين ننساه أو ما هو أسوأ من ذلك، نحن الذين نهرب منه، كما حدث للرسل في ذلك المساء. يكتب الإنجيلي أنهم "رأوا يسوع ماشيًا على البحر ومقتربًا من السفينة فخافوا". كم مرة نحن أيضًا، بدلاً من أن نسمح لأنفسنا بأن نتعزى ويطمئننا الإنجيل وإخوتنا، نفضل أن نبقى وحدنا مع خوفنا! بعد كل شيء، الخوف هو شعور طبيعي وعفوي لدرجة أنه يبدو "خاصًا بنا" أكثر من قرب الرب. ولحسن الحظ، الحقيقة مختلفة: محبة يسوع لنا أقوى من خوفنا. حتى لو فضلنا أحيانًا التشبث بقارب ضماناتنا الوهمية، معتقدين بكل فخر أننا وحدنا قادرون على السيطرة على كل إعصار في الحياة، يقترب يسوع ويقول لنا أيضًا: "هذا أنا، لا تخافوا". إنها الكلمات الطيبة التي يستمر يسوع في تكرارها لتلاميذه في كل مرة يُعلن فيها الإنجيل. إن أمان التلميذ لا يعتمد على قوته أو خبرته، بل على ثقته في الرب. إنه الرب الذي يأتي لمساعدتنا، وهو الذي ركب سفينتنا ويقودنا إلى الميناء الآمن.


यीशु पानी पर चलते हैं

सुसमाचार (जेएन 6,16-21)

जब साँझ हुई, तो यीशु के चेले समुद्र के किनारे उतरे, और नाव पर चढ़कर समुद्र के दूसरे किनारे से कफरनहूम की ओर चल दिए। अब अँधेरा हो गया था और यीशु अभी तक उन तक नहीं पहुँचे थे; समुद्र तूफानी था, क्योंकि तेज़ हवा चल रही थी। लगभग तीन या चार मील तक नाव चलाने के बाद, उन्होंने यीशु को झील पर चलते और नाव के पास आते देखा, और वे डर गए। लेकिन उसने उनसे कहा: "यह मैं हूं, डरो मत!"। तब उन्होंने उसे नाव पर चढ़ाना चाहा, और तुरन्त नाव उस किनारे को छू गई जिस ओर वे जा रहे थे।

मोनसिग्नोर विन्सेन्ज़ो पगलिया द्वारा सुसमाचार पर टिप्पणी

रोटियाँ बढ़ाने के बाद यीशु, यह देखकर कि भीड़ उसे राजा बनाना चाहती है, अकेले ही पहाड़ की ओर भाग गया। शिष्य, अकेले रह गए, नाव लेकर कफरनहूम की ओर चल दिए। वे घर लौट आते हैं. वह रात थी, प्रचारक नोट करता है। समय के कारण नहीं, बल्कि यीशु की अनुपस्थिति के कारण। और ​​इससे भी अधिक, झील उत्तेजित है। यह एक ऐसा दृश्य है जो हर किसी के जीवन में आने वाले अनगिनत तूफानों का प्रतीक है। और जो हमें हमेशा डरा हुआ और डरा हुआ पाते हैं. पीड़ा हमें चकित कर देती है, प्राकृतिक आपदाएँ हमें निःशब्द कर देती हैं, जैसा कि हालिया महामारी में हुआ। कभी-कभी बुराई की खाई जो मनुष्यों को अपने वश में कर लेती है, हमें भयभीत कर देती है और हमें शंकित बना देती है और हमारे तथा विश्व के भविष्य के प्रति बहुत कम आशा रखती है। सच तो यह है कि, सबसे अंधकारमय, सबसे नाटकीय क्षणों में भी, यीशु बहुत दूर नहीं है। यीशु आज भी मानव इतिहास के तूफ़ानी पानी में लहरों और संदेहों के बीच "चलना" जारी रखे हुए हैं जो हम पर हमला करते हैं और जो जीवन को दुखद और कठिन भी बनाते हैं। वास्तव में, हम ही हैं जो उसके बारे में भूल जाते हैं या उससे भी बदतर, जो उससे बचते हैं, जैसा कि उस शाम प्रेरितों के साथ हुआ था। इंजीलवादी लिखते हैं कि उन्होंने "यीशु को समुद्र पर चलते और नाव के पास आते देखा, और वे डर गए"। कितनी बार हम भी सुसमाचार और अपने भाइयों से खुद को सांत्वना और आश्वस्त होने की अनुमति देने के बजाय, अपने डर के साथ अकेले रहना पसंद करते हैं! आख़िरकार, भय एक ऐसी स्वाभाविक और सहज भावना है कि यह ईश्वर की निकटता से भी अधिक "हमारा" लगता है। सच्चाई, सौभाग्य से, अलग है: हमारे लिए यीशु का प्यार हमारे डर से अधिक मजबूत है। भले ही हम कभी-कभी अपनी भ्रामक प्रतिभूतियों की नाव से चिपके रहना पसंद करते हैं, गर्व से विश्वास करते हुए कि अकेले हम जीवन के हर तूफान पर काबू पाने में कामयाब हो सकते हैं, यीशु हमारे पास आते हैं और हमसे भी कहते हैं: "यह मैं हूं, डरो मत"। ये वे अच्छे शब्द हैं जिन्हें यीशु हर बार सुसमाचार की घोषणा होने पर अपने शिष्यों को दोहराते रहते हैं। शिष्य की सुरक्षा उसकी ताकत या अनुभव पर आधारित नहीं है, बल्कि भगवान पर भरोसा करने पर आधारित है। यह प्रभु ही हैं जो हमारी सहायता के लिए आते हैं, जो हमारी नाव में चढ़ते हैं और हमें सुरक्षित बंदरगाह तक ले जाते हैं।


Jezus chodzi po wodzie

Ewangelia (J 6,16-21)

Gdy nastał wieczór, uczniowie Jezusa zeszli nad morze, wsiedli do łodzi i popłynęli na drugi brzeg morza w stronę Kafarnaum. Było już ciemno, a Jezus jeszcze do nich nie dotarł; morze było wzburzone, bo wiał silny wiatr. Po przepłynięciu około trzech lub czterech mil ujrzeli Jezusa idącego po morzu i zbliżającego się do łodzi, i przestraszyli się. Ale on im powiedział: «To Ja jestem, nie bójcie się!». Potem chcieli go zabrać do łodzi, a łódź natychmiast dotknęła brzegu, do którego zmierzali.

Komentarz do Ewangelii autorstwa prałata Vincenzo Paglii

Jezus po rozmnożeniu chlebów, widząc, że tłum chciał go obwołać królem, ucieka sam na górę. Uczniowie pozostawieni sami sobie wsiadają do łodzi i płyną do Kafarnaum. Wracają do domu. Była noc – zauważa ewangelista. Nie tyle z powodu czasu, ile z powodu nieobecności Jezusa, a w dodatku jezioro jest wzburzone. Jest to scena symbolizująca niezliczone burze, które pojawiają się w życiu każdego człowieka. I którzy zawsze uważają nas za przestraszonych i przestraszonych. Cierpienie wprawia nas w zakłopotanie, klęski żywiołowe odbierają nam mowę, jak to miało miejsce podczas ostatniej pandemii. Czasami otchłań zła, która zdaje się ogarniać ludzi, przeraża nas i budzi w nas wątpliwości oraz niewielką nadzieję na przyszłość naszą i świata. Tak naprawdę Jezus nie jest daleko, nawet w najciemniejszych, najbardziej dramatycznych chwilach. Jezus także dzisiaj „chodzi” po wzburzonych wodach historii ludzkości, wśród fal i wątpliwości, które nas atakują, a które czynią życie smutnym i trudnym. W rzeczywistości to my o nim zapominamy lub, co gorsza, uciekamy od niego, jak to się stało z apostołami tamtego wieczoru. Ewangelista pisze, że „widzieli Jezusa idącego po morzu i zbliżającego się do łodzi, i przestraszyli się”. Ileż razy my także, zamiast dać się pocieszyć i dodać otuchy Ewangelii i naszym braciom, wolimy pozostać sami ze swoim strachem! Przecież strach jest uczuciem tak naturalnym i spontanicznym, że wydaje się bardziej „nasz” niż bliskość Pana. Prawda na szczęście jest inna: miłość Jezusa do nas jest silniejsza niż nasz strach. Nawet jeśli czasami wolimy trzymać się łodzi naszych iluzorycznych zabezpieczeń, dumnie wierząc, że sami uda nam się zapanować nad każdym huraganem życia, Jezus podchodzi i także do nas i mówi: „To Ja, nie bójcie się”. Są to dobre słowa, które Jezus wciąż powtarza swoim uczniom za każdym razem, gdy głoszona jest Ewangelia. Bezpieczeństwo ucznia nie opiera się na jego sile i doświadczeniu, ale na zaufaniu Panu. To Pan przychodzi nam z pomocą, wsiada do naszej łodzi i prowadzi nas do bezpiecznej przystani.


যীশু জলের উপর হাঁটছেন

গসপেল (Jn 6,16-21)

সন্ধ্যা হলে যীশুর শিষ্যরা সমুদ্রে নেমে নৌকায় উঠে কফরনাহূমের দিকে সমুদ্রের অপর তীরে রওনা হলেন৷ এখন অন্ধকার ছিল এবং যীশু তখনও তাদের কাছে পৌঁছাননি৷ সমুদ্র উত্তাল ছিল, কারণ প্রবল বাতাস বইছিল। প্রায় তিন বা চার মাইল সারি সারি করে তারা যীশুকে সমুদ্রের ওপর দিয়ে হেঁটে নৌকার কাছে আসতে দেখে ভয় পেয়ে গেল৷ কিন্তু তিনি তাদের বললেন: "এটা আমি, ভয় পেও না!" তারপর তারা তাকে নৌকায় নিয়ে যেতে চাইল, এবং সাথে সাথে নৌকাটি সেই তীরে ছুঁয়ে গেল যার দিকে তারা যাচ্ছিল।

Monsignor Vincenzo Paglia দ্বারা গসপেল ভাষ্য

যীশু, রুটিগুলি বৃদ্ধি করার পরে, জনতা তাকে রাজা করতে চেয়েছিল দেখে, একা পাহাড়ে পালিয়ে যায়। শিষ্যরা, একা রেখে, নৌকা নিয়ে কফরনাহূমের দিকে চলে গেল৷ তারা বাড়ি ফেরে। এটা রাত ছিল, প্রচারক নোট. সময়ের কারণে এতটা নয়, কিন্তু যিশুর অনুপস্থিতির কারণে।আর আরও কী, হ্রদটি উত্তেজিত। এটি এমন একটি দৃশ্য যা প্রত্যেকের জীবনে উদ্ভূত অগণিত ঝড়ের প্রতীক। এবং যারা সবসময় আমাদের ভীত এবং ভীত খুঁজে পায়। দুর্ভোগ আমাদের বিস্মিত করে, প্রাকৃতিক দুর্যোগ আমাদের বাকরুদ্ধ করে, যেমনটি সাম্প্রতিক মহামারীতে ঘটেছে। কখনও কখনও মন্দের অতল গহ্বর যা মানুষকে আঁকড়ে ধরে বলে মনে হয় তা আমাদের ভয় দেখায় এবং আমাদেরকে সন্দেহজনক করে তোলে এবং আমাদের ভবিষ্যত এবং বিশ্বের জন্য সামান্য আশার সাথে। সত্যে, যীশু খুব দূরে নন, এমনকি অন্ধকারতম, সবচেয়ে নাটকীয় মুহুর্তেও। যীশু আজও মানব ইতিহাসের ঝড়ো জলে "হাঁটা" চালিয়ে যাচ্ছেন তরঙ্গ এবং সন্দেহের মধ্যে যা আমাদের আক্রমণ করে এবং যা জীবনকে দুঃখজনক এবং কঠিন করে তোলে। বাস্তবে, আমরাই সেই ব্যক্তি যারা তাকে ভুলে যায় বা তার চেয়েও খারাপ, যারা তাকে এড়িয়ে যায়, যেমনটি সেই সন্ধ্যায় প্রেরিতদের সাথে হয়েছিল। ধর্মপ্রচারক লিখেছেন যে তারা "যীশুকে সমুদ্রের উপর দিয়ে হাঁটতে দেখেন এবং নৌকার কাছে আসতে দেখেছিলেন এবং তারা ভয় পেয়েছিলেন"। আমরাও কতবার, গসপেল এবং আমাদের ভাইদের দ্বারা নিজেদেরকে সান্ত্বনা ও আশ্বস্ত করার অনুমতি দেওয়ার পরিবর্তে, আমাদের ভয়ের সাথে একা থাকতে পছন্দ করি! সর্বোপরি, ভয় এমন একটি স্বাভাবিক এবং স্বতঃস্ফূর্ত অনুভূতি যে এটি প্রভুর নৈকট্যের চেয়েও "আমাদের" বলে মনে হয়। সত্য, ভাগ্যক্রমে, ভিন্ন: আমাদের জন্য যীশুর ভালবাসা আমাদের ভয়ের চেয়ে শক্তিশালী। এমনকি যদি আমরা কখনও কখনও আমাদের অলীক জামানতের নৌকায় আঁকড়ে থাকতে পছন্দ করি, গর্বের সাথে বিশ্বাস করে যে একাই আমরা জীবনের প্রতিটি হারিকেনকে আয়ত্ত করতে পারি, যীশু এগিয়ে আসেন এবং আমাদেরও বলেন: "এটা আমি, ভয় পেও না"। এগুলি হল সেই ভাল কথা যা যীশু তাঁর শিষ্যদের কাছে প্রতিবার সুসমাচার ঘোষণা করার সময় পুনরাবৃত্তি করে চলেছেন৷ শিষ্যের নিরাপত্তা তার শক্তি বা অভিজ্ঞতার উপর ভিত্তি করে নয়, কিন্তু প্রভুর উপর আস্থার উপর ভিত্তি করে। প্রভুই আমাদের সাহায্যে আসেন, যিনি আমাদের নৌকায় উঠে নিরাপদ আশ্রয়ে নিয়ে যান।


Lumalakad si Jesus sa tubig

Ebanghelyo (Jn 6,16-21)

Nang sumapit ang gabi, ang mga alagad ni Jesus ay lumusong sa dagat, sumakay sa bangka at nagtungo sa kabilang pampang ng dagat sa direksyon ng Capernaum. Madilim na ngayon at hindi pa sila nararating ni Jesus; maalon ang dagat, dahil umiihip ang malakas na hangin. Pagkatapos maggaod ng mga tatlo o apat na milya, nakita nila si Jesus na lumalakad sa ibabaw ng dagat at papalapit sa bangka, at sila ay natakot. Ngunit sinabi niya sa kanila: «Ako ito, huwag kayong matakot!». Nang magkagayo'y ibig nilang isakay siya sa bangka, at pagdaka'y dumampi ang bangka sa pampang na kanilang patutunguhan.

Ang komentaryo sa Ebanghelyo ni Monsignor Vincenzo Paglia

Si Jesus, pagkatapos ng pagpaparami ng mga tinapay, nang makitang nais ng karamihan na gawin siyang hari, ay tumakas na mag-isa sa bundok. Ang mga alagad, na naiwan mag-isa, ay sumakay sa bangka at tumungo sa Capernaum. Umuwi sila. Gabi na noon, sabi ng ebanghelista. Hindi dahil sa oras, kundi dahil sa kawalan ni Hesus. At higit pa, ang lawa ay naliligalig. Isa itong eksenang sumisimbolo sa hindi mabilang na mga unos na dumarating sa buhay ng bawat isa. At na laging nakakahanap sa amin na natatakot at natatakot. Ang pagdurusa ay naguguluhan sa atin, ang mga natural na sakuna ay hindi makapagsalita, gaya ng nangyari sa kamakailang pandemya. Kung minsan ang kailaliman ng kasamaan na tila humahawak sa mga tao ay nakakatakot sa atin at nagdududa at may kaunting pag-asa para sa ating kinabukasan at ng mundo. Sa katotohanan, si Jesus ay hindi malayo, kahit na sa pinakamadilim, pinaka-dramatikong mga sandali. Si Jesus ay patuloy na "lumalakad" kahit ngayon sa mabagyong tubig ng kasaysayan ng tao sa gitna ng mga alon at pagdududa na bumabagabag sa atin at na nagpapalungkot at nagpapahirap din sa buhay. Sa totoo lang, tayo ang nakakalimot sa kanya o mas malala pa, na tumatakas sa kanya, gaya ng nangyari sa mga apostol noong gabing iyon. Isinulat ng ebanghelista na "nakita nila si Jesus na lumalakad sa ibabaw ng dagat at papalapit sa bangka, at sila ay natakot". Ilang beses din natin, sa halip na pahintulutan ang ating sarili na maaliw at mapapanatag ng Ebanghelyo at ng ating mga kapatid, mas pinipili nating manatiling mag-isa sa ating takot! Pagkatapos ng lahat, ang takot ay isang natural at kusang pakiramdam na tila "atin" na higit pa sa pagiging malapit sa Panginoon. Ang katotohanan, sa kabutihang palad, ay iba: Ang pag-ibig ni Jesus sa atin ay mas malakas kaysa sa ating takot. Kahit na kung minsan ay mas gusto nating kumapit sa bangka ng ating mga ilusyonaryong seguridad, buong pagmamalaking naniniwala na tayo lamang ang makakapangyari sa bawat unos ng buhay, lumapit si Hesus at sinabi rin sa atin: "Ako ito, huwag matakot". Ito ang mga mabubuting salita na patuloy na inuulit ni Hesus sa kanyang mga alagad sa tuwing ibinabalita ang Ebanghelyo. Ang seguridad ng disipulo ay hindi batay sa kanyang lakas o karanasan, kundi sa pagtitiwala sa Panginoon. Ang Panginoon ang tumulong sa atin, na sumakay sa ating bangka at umaakay sa atin sa ligtas na daungan.


Ісус ходить по воді

Євангеліє (Йо. 6,16-21)

Коли настав вечір, учні Ісуса зійшли до моря, сіли в човен і попливли на інший берег моря в напрямку Капернаума. Було вже темно, а Ісус ще не дійшов до них; море хвилювалося, бо дув сильний вітер. Пропливши близько трьох-чотирьох миль, вони побачили Ісуса, який ішов по морю і наближався до човна, і злякалися. Але він сказав їм: «Це я, не бійтеся!». Тоді вони хотіли взяти його в човен, і човен відразу торкнувся берега, до якого вони прямували.

Коментар до Євангелія монсеньйора Вінченцо Палія

Ісус після розмноження хлібів, побачивши, що натовп хоче поставити його царем, тікає сам на гору. Учні, залишившись самі, сідають у човен і прямують до Капернаума. Вони повертаються додому. Була ніч, зазначає євангеліст. Не стільки через час, скільки через відсутність Ісуса, та ще й озеро хвилюється. Це сцена, яка символізує незліченні бурі, які виникають у житті кожного. І які завжди знаходять нас наляканими та наляканими. Страждання спантеличують нас, стихійні лиха залишають безмовними, як це сталося під час недавньої пандемії. Інколи безодня зла, яка, здається, охоплює людей, лякає нас і робить нас сумнівними та мало надії на наше майбутнє та майбутнє світу. Справді, Ісус недалеко, навіть у найтемніші, найдраматичніші моменти. Ісус і сьогодні продовжує «ходити» по бурхливих водах людської історії серед хвиль і сумнівів, які нас атакують і які також роблять життя сумним і важким. Насправді ми є тими, хто забуває про нього або, що ще гірше, уникає його, як того вечора сталося з апостолами. Євангелист пише, що вони «побачили Ісуса, Який ішов по морю і наближався до човна, і злякалися». Скільки разів і ми, замість того, щоб дозволити себе розрадити і заспокоїти Євангеліє та наші брати, вважаємо за краще залишатися наодинці зі своїм страхом! Адже страх – це настільки природне і спонтанне почуття, що воно здається «нашим» навіть більше, ніж близькість Господа. Правда, на щастя, інша: любов Ісуса до нас сильніша за наш страх. Навіть якщо іноді ми вважаємо за краще чіплятися за човен наших ілюзорних цінних паперів, гордо вірячи, що самотужки можемо домінувати над кожним ураганом життя, Ісус наближається і також каже нам: «Це Я, не бійтеся». Це добрі слова, які Ісус продовжує повторювати своїм учням кожного разу, коли проголошується Євангеліє. Безпека учня базується не на його силі чи досвіді, а на довірі до Господа. Це Господь, який приходить нам на допомогу, сідає в наш човен і веде нас до безпечної гавані.


Ο Ιησούς περπατά πάνω στο νερό

Ευαγγέλιο (Ιω. 6,16-21)

Όταν βράδιασε, οι μαθητές του Ιησού κατέβηκαν στη θάλασσα, μπήκαν στη βάρκα και ξεκίνησαν προς την άλλη όχθη της θάλασσας προς την Καπερναούμ. Τώρα είχε σκοτεινιάσει και ο Ιησούς δεν τους είχε φτάσει ακόμα. η θάλασσα ήταν ταραγμένη, γιατί φυσούσε δυνατός αέρας. Αφού κωπηλατούσαν περίπου τρία ή τέσσερα μίλια, είδαν τον Ιησού να περπατά στη θάλασσα και να πλησιάζει στη βάρκα, και φοβήθηκαν. Εκείνος όμως τους είπε: «Εγώ είμαι, μη φοβάστε!». Μετά θέλησαν να τον πάρουν στη βάρκα, και αμέσως η βάρκα άγγιξε την ακτή στην οποία κατευθύνονταν.

Ο σχολιασμός του Ευαγγελίου από τον Μονσινιόρ Vincenzo Paglia

Ο Ιησούς, μετά τον πολλαπλασιασμό των άρτων, βλέποντας ότι το πλήθος ήθελε να τον κάνει βασιλιά, φεύγει μόνος του στο βουνό. Οι μαθητές, που έμειναν μόνοι, παίρνουν τη βάρκα και κατευθύνονται προς την Καπερναούμ. Επιστρέφουν σπίτι. Ήταν νύχτα, σημειώνει ο ευαγγελιστής. Όχι τόσο λόγω της ώρας, όσο λόγω της απουσίας του Ιησού, και επιπλέον, η λίμνη είναι ταραγμένη. Είναι μια σκηνή που συμβολίζει τις αμέτρητες φουρτούνες που αναδύονται στη ζωή του καθενός. Και που μας βρίσκουν πάντα φοβισμένους και φοβισμένους. Τα βάσανα μας μπερδεύουν, οι φυσικές καταστροφές μας αφήνουν άφωνους, όπως συνέβη στην πρόσφατη πανδημία. Μερικές φορές η άβυσσος του κακού που φαίνεται να κυριεύει τους ανθρώπους μας τρομάζει και μας κάνει αμφίβολους και με λίγη ελπίδα για το μέλλον μας και του κόσμου. Στην πραγματικότητα, ο Ιησούς δεν είναι μακριά, ακόμη και στις πιο σκοτεινές, πιο δραματικές στιγμές. Ο Ιησούς συνεχίζει να «περπατάει» ακόμα και σήμερα στα φουρτουνιασμένα νερά της ανθρώπινης ιστορίας ανάμεσα στα κύματα και τις αμφιβολίες που μας επιτίθενται και που επίσης κάνουν τη ζωή θλιβερή και δύσκολη. Στην πραγματικότητα, εμείς είμαστε αυτοί που τον ξεχνάμε ή χειρότερα του ξεφεύγουμε, όπως συνέβη με τους αποστόλους εκείνο το βράδυ. Ο ευαγγελιστής γράφει ότι «είδαν τον Ιησού να περπατά στη θάλασσα και να πλησιάζει το πλοίο, και φοβήθηκαν». Πόσες φορές κι εμείς, αντί να επιτρέψουμε στον εαυτό μας να μας παρηγορεί και να καθησυχάζει το Ευαγγέλιο και τα αδέρφια μας, προτιμάμε να μένουμε μόνοι με τον φόβο μας! Άλλωστε, ο φόβος είναι τόσο φυσικό και αυθόρμητο συναίσθημα που φαίνεται «δικός μας» ακόμη περισσότερο από την εγγύτητα του Κυρίου. Η αλήθεια, ευτυχώς, είναι διαφορετική: η αγάπη του Ιησού για εμάς είναι ισχυρότερη από τον φόβο μας. Ακόμα κι αν μερικές φορές προτιμάμε να κολλάμε στη βάρκα των απατηλών τίτλων μας, πιστεύοντας περήφανα ότι μόνοι μπορούμε να καταφέρουμε να κυριαρχήσουμε σε κάθε τυφώνα της ζωής, ο Ιησούς πλησιάζει και μας λέει κι εμείς: «Είμαι εγώ, μη φοβάσαι». Είναι τα καλά λόγια που ο Ιησούς συνεχίζει να επαναλαμβάνει στους μαθητές του κάθε φορά που αναγγέλλεται το Ευαγγέλιο. Η ασφάλεια του μαθητή δεν βασίζεται στη δύναμη ή στην εμπειρία του, αλλά στην εμπιστοσύνη στον Κύριο. Είναι ο Κύριος που έρχεται σε βοήθεια, που μπαίνει στη βάρκα μας και μας οδηγεί στο ασφαλές λιμάνι.


Yesu anatembea juu ya maji

Injili ( Yoh 6,16-21 )

Ilipofika jioni, wanafunzi wa Yesu walishuka mpaka ziwani, wakapanda mashua na kuanza safari kuelekea ng'ambo ya pili ya bahari kuelekea Kapernaumu. Kulikuwa na giza na Yesu alikuwa bado hajawafikia; bahari ilichafuka kwa sababu upepo mkali ulikuwa ukivuma. Baada ya kupiga makasia umbali wa maili tatu au nne, walimwona Yesu akitembea juu ya bahari na kuikaribia ile mashua, wakaogopa. Lakini akawaambia: “Ni mimi, msiogope!”. Kisha wakataka kumpeleka ndani ya mashua, na mara ile mashua ikafika ufuoni walipokuwa wakielekea.

Ufafanuzi juu ya Injili na Monsinyo Vincenzo Paglia

Yesu, baada ya kuzidisha ile mikate, alipoona kwamba umati wa watu ulitaka kumfanya mfalme, akakimbilia mlimani peke yake. Wanafunzi, wakiwa wameachwa peke yao, wanachukua mashua na kuelekea Kapernaumu. Wanarudi nyumbani. Ilikuwa usiku, anabainisha mwinjilisti. Sio sana kwa sababu ya wakati, lakini kwa sababu ya kutokuwepo kwa Yesu.Na zaidi ya hayo, ziwa linachafuka. Ni tukio ambalo linaashiria dhoruba zisizohesabika zinazotokea katika maisha ya kila mtu. Na ambao daima wanatupata tukiwa na hofu na hofu. Mateso yanatusumbua, majanga ya asili yanatuacha hoi, kama ilivyotokea katika janga la hivi majuzi. Wakati mwingine dimbwi la uovu ambalo linaonekana kuwashika wanadamu hututisha na kutufanya tuwe na mashaka na kutokuwa na tumaini kidogo kwa maisha yetu ya baadaye na ya ulimwengu. Kwa kweli, Yesu hayuko mbali, hata katika nyakati zenye giza, zenye kustaajabisha sana. Yesu anaendelea “kutembea” hata leo juu ya maji yenye dhoruba ya historia ya mwanadamu kati ya mawimbi na mashaka yanayotushambulia na ambayo pia hufanya maisha kuwa ya huzuni na magumu. Kwa kweli, sisi ndio tunasahau juu yake au mbaya zaidi, tunamponyoka, kama ilivyotokea kwa mitume jioni hiyo. Mwinjilisti anaandika kwamba “walimwona Yesu akitembea juu ya bahari na kuikaribia mashua, wakaogopa”. Ni mara ngapi sisi pia, badala ya kujiruhusu kufarijiwa na kuhakikishiwa na Injili na ndugu zetu, tunapendelea kubaki peke yetu na woga wetu! Baada ya yote, hofu ni hisia ya asili na ya hiari ambayo inaonekana "yetu" hata zaidi ya ukaribu wa Bwana. Ukweli, kwa bahati nzuri, ni tofauti: Upendo wa Yesu kwetu una nguvu zaidi kuliko woga wetu. Hata kama sisi wakati mwingine tunapendelea kung'ang'ania mashua ya dhamana zetu za udanganyifu, kwa kujigamba tukiamini kwamba peke yetu tunaweza kutawala kila kimbunga cha maisha, Yesu anakaribia na kutuambia pia: "Ni mimi, msiogope". Ni maneno mazuri ambayo Yesu anaendelea kurudia kwa wanafunzi wake kila Injili inapotangazwa. Usalama wa mwanafunzi hautokani na nguvu au uzoefu wake, bali katika kumtumaini Bwana. Ni Bwana anayekuja kutusaidia, ambaye anaingia kwenye mashua yetu na kutuongoza kwenye bandari salama.


Chúa Giêsu đi trên nước

Tin Mừng (Ga 6,16-21)

Khi chiều đến, các môn đệ của Chúa Giêsu xuống biển, xuống thuyền và đi sang bờ bên kia, hướng về Capernaum. Lúc này trời đã tối và Chúa Giêsu vẫn chưa đến được với họ; biển động vì gió thổi mạnh. Chèo được khoảng ba bốn dặm, họ thấy Chúa Giêsu đi trên mặt biển và đến gần thuyền thì họ sợ hãi. Nhưng Người nói với các ông: “Thầy đây đây, đừng sợ!”. Sau đó, họ muốn đưa Ngài lên thuyền, và ngay lập tức thuyền chạm vào bờ nơi họ định đi.

Chú giải Tin Mừng của Đức ông Vincenzo Paglia

Chúa Giêsu, sau khi hóa bánh ra nhiều, thấy đám đông muốn tôn Người làm vua, liền trốn lên núi một mình. Các môn đệ còn lại một mình, lên thuyền đi về phía Capernaum. Họ trở về nhà. Đó là ban đêm, nhà truyền giáo lưu ý. Không phải vì thời gian, nhưng vì sự vắng mặt của Chúa Giêsu, và hơn nữa, mặt hồ đang bị khuấy động. Đó là cảnh tượng tượng trưng cho biết bao giông tố nổi lên trong cuộc đời mỗi người. Và là người luôn thấy chúng ta sợ hãi và sợ hãi. Đau khổ làm chúng ta bối rối, thiên tai khiến chúng ta không nói nên lời, như đã xảy ra trong trận đại dịch vừa qua. Đôi khi vực thẳm sự dữ dường như đang nắm giữ con người làm chúng ta sợ hãi, khiến chúng ta nghi ngờ và ít hy vọng vào tương lai của chúng ta và của thế giới. Thực ra, Chúa Giêsu không ở đâu xa, ngay cả trong những thời khắc đen tối nhất, kịch tính nhất. Chúa Giêsu vẫn tiếp tục “bước đi” ngay cả ngày hôm nay trên dòng nước giông bão của lịch sử nhân loại giữa những làn sóng và nghi ngờ đang tấn công chúng ta và cũng khiến cuộc sống trở nên buồn bã và khó khăn. Thực ra, chính chúng ta là những người quên Người hoặc tệ hơn nữa là thoát khỏi Người, như đã xảy ra với các tông đồ tối hôm đó. Tác giả Phúc âm viết rằng họ “thấy Chúa Giêsu đi trên mặt biển và đến gần thuyền thì sợ hãi”. Đã bao nhiêu lần chúng ta thay vì để cho Tin Mừng và anh em an ủi và trấn an mình, lại thích ở một mình với nỗi sợ hãi của mình! Suy cho cùng, sợ hãi là một cảm giác tự nhiên và tự phát đến nỗi nó dường như “của chúng ta” hơn cả sự gần gũi của Chúa. May mắn thay, sự thật lại khác: tình yêu của Chúa Giêsu dành cho chúng ta mạnh hơn nỗi sợ hãi của chúng ta. Ngay cả khi đôi khi chúng ta thích bám vào con thuyền của những an toàn ảo tưởng, tự hào tin rằng một mình chúng ta có thể chế ngự mọi cơn bão của cuộc đời, Chúa Giêsu cũng đến gần và nói với chúng ta: “Chính Thầy đây, đừng sợ”. Đó là những lời tốt đẹp mà Chúa Giêsu tiếp tục lặp lại với các môn đệ mỗi khi Tin Mừng được công bố. Sự an toàn của người môn đệ không dựa trên sức mạnh hay kinh nghiệm của người ấy, nhưng dựa trên sự tin cậy vào Chúa. Chính Chúa đến trợ giúp chúng ta, Người lên thuyền của chúng ta và dẫn chúng ta đến bến cảng an toàn.


യേശു വെള്ളത്തിന് മുകളിലൂടെ നടക്കുന്നു

സുവിശേഷം (യോഹന്നാൻ 6,16-21)

വൈകുന്നേരമായപ്പോൾ യേശുവിന്റെ ശിഷ്യന്മാർ കടലിൽ ഇറങ്ങി, പടകിൽ കയറി കഫർണാമിന്റെ ദിശയിലുള്ള കടലിന്റെ മറുകരയിലേക്ക് പുറപ്പെട്ടു. നേരം ഇരുട്ടിയിരുന്നു, യേശു ഇതുവരെ അവരുടെ അടുക്കൽ എത്തിയിരുന്നില്ല; ശക്തമായ കാറ്റ് വീശിയതിനാൽ കടൽ പ്രക്ഷുബ്ധമായിരുന്നു. ഏകദേശം മൂന്നോ നാലോ മൈൽ തുഴഞ്ഞു കഴിഞ്ഞപ്പോൾ യേശു കടലിനു മുകളിലൂടെ നടന്ന് വള്ളത്തിനടുത്തേക്ക് വരുന്നത് കണ്ട് അവർ ഭയപ്പെട്ടു. എന്നാൽ അവൻ അവരോട് പറഞ്ഞു: "അത് ഞാനാണ്, ഭയപ്പെടേണ്ട!" അപ്പോൾ അവർ അവനെ ബോട്ടിൽ കയറ്റാൻ ആഗ്രഹിച്ചു, ഉടനെ ബോട്ട് അവർ പോകുന്ന കരയിൽ സ്പർശിച്ചു.

മോൺസിഞ്ഞോർ വിൻസെൻസോ പഗ്ലിയയുടെ സുവിശേഷത്തെക്കുറിച്ചുള്ള വ്യാഖ്യാനം

യേശു, അപ്പം പെരുകിയ ശേഷം, ജനക്കൂട്ടം തന്നെ രാജാവാക്കാൻ ആഗ്രഹിക്കുന്നുവെന്ന് കണ്ട്, ഒറ്റയ്ക്ക് മലയിലേക്ക് ഓടിപ്പോകുന്നു. ഒറ്റയ്ക്ക് വിട്ടുപോയ ശിഷ്യന്മാർ ബോട്ട് എടുത്ത് കഫർണാമിലേക്ക് പോകുന്നു. അവർ വീട്ടിലേക്ക് മടങ്ങുന്നു. അത് രാത്രിയായിരുന്നു, സുവിശേഷകൻ കുറിക്കുന്നു. സമയമായതുകൊണ്ടല്ല, യേശുവിന്റെ അഭാവം കൊണ്ടാണ്, എന്തിനധികം, തടാകം ഇളകിയിരിക്കുന്നു. എല്ലാവരുടെയും ജീവിതത്തിലുണ്ടാകുന്ന എണ്ണമറ്റ കൊടുങ്കാറ്റുകളെ പ്രതീകപ്പെടുത്തുന്ന ദൃശ്യമാണിത്. ഞങ്ങളെ എപ്പോഴും ഭയപ്പെടുത്തുകയും ഭയപ്പെടുത്തുകയും ചെയ്യുന്നവർ. സഹനങ്ങൾ നമ്മെ അമ്പരപ്പിക്കുന്നു, സമീപകാല മഹാമാരിയിൽ സംഭവിച്ചതുപോലെ പ്രകൃതിദുരന്തങ്ങൾ നമ്മെ നിശബ്ദരാക്കുന്നു. ചില സമയങ്ങളിൽ മനുഷ്യരെ പിടികൂടുന്നതായി തോന്നുന്ന തിന്മയുടെ അഗാധഗർത്തം നമ്മെ ഭയപ്പെടുത്തുകയും നമ്മുടെ ഭാവിയെയും ലോകത്തിൻറെ ഭാവിയെയും കുറിച്ചുള്ള ചെറിയ പ്രതീക്ഷയും നമ്മെ സംശയിക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. സത്യത്തിൽ, യേശു വിദൂരമല്ല, ഇരുണ്ടതും നാടകീയവുമായ നിമിഷങ്ങളിൽ പോലും. മനുഷ്യചരിത്രത്തിലെ കൊടുങ്കാറ്റുള്ള വെള്ളത്തിലൂടെ ഇന്നും നമ്മെ ആക്രമിക്കുന്ന തിരമാലകൾക്കും സംശയങ്ങൾക്കും ഇടയിൽ യേശു "നടക്കുന്നത്" തുടരുന്നു. വാസ്‌തവത്തിൽ, ആ വൈകുന്നേരം അപ്പോസ്‌തലന്മാർക്ക്‌ സംഭവിച്ചതുപോലെ, അവനെക്കുറിച്ച്‌ മറക്കുന്നവരോ അതിലും മോശമായോ, അവനിൽ നിന്ന്‌ രക്ഷപ്പെടുന്നവരോ ആണ്‌ നാം. "യേശു കടലിനു മുകളിലൂടെ നടന്ന് ബോട്ടിനടുത്തേക്ക് വരുന്നത് കണ്ട് അവർ ഭയപ്പെട്ടു" എന്ന് സുവിശേഷകൻ എഴുതുന്നു. സുവിശേഷവും നമ്മുടെ സഹോദരന്മാരും നമ്മെത്തന്നെ ആശ്വസിപ്പിക്കാനും ആശ്വസിപ്പിക്കാനും അനുവദിക്കുന്നതിനുപകരം, നമ്മുടെ ഭയത്തോടെ തനിച്ചായിരിക്കാൻ നമ്മളും എത്ര തവണ ഇഷ്ടപ്പെടുന്നു! എല്ലാത്തിനുമുപരി, ഭയം സ്വാഭാവികവും സ്വാഭാവികവുമായ ഒരു വികാരമാണ്, അത് കർത്താവിന്റെ സാമീപ്യത്തേക്കാൾ കൂടുതൽ "നമ്മുടേത്" എന്ന് തോന്നുന്നു. സത്യം, ഭാഗ്യവശാൽ, വ്യത്യസ്തമാണ്: യേശുവിന് നമ്മോടുള്ള സ്നേഹം നമ്മുടെ ഭയത്തേക്കാൾ ശക്തമാണ്. ജീവിതത്തിലെ എല്ലാ ചുഴലിക്കാറ്റിലും ആധിപത്യം സ്ഥാപിക്കാൻ നമുക്ക് മാത്രമേ കഴിയൂ എന്ന് അഭിമാനത്തോടെ വിശ്വസിച്ചുകൊണ്ട്, നമ്മുടെ ഭ്രമാത്മകമായ സെക്യൂരിറ്റികളുടെ ബോട്ടിൽ മുറുകെ പിടിക്കാൻ നാം ചിലപ്പോൾ താൽപ്പര്യപ്പെടുന്നുവെങ്കിലും, യേശു അടുത്തുവന്ന് നമ്മോടും പറയുന്നു: "ഇത് ഞാനാണ്, ഭയപ്പെടേണ്ട". ഓരോ തവണയും സുവിശേഷം പ്രഖ്യാപിക്കപ്പെടുമ്പോൾ യേശു തന്റെ ശിഷ്യന്മാരോട് ആവർത്തിക്കുന്ന നല്ല വാക്കുകളാണ് അവ. ശിഷ്യന്റെ സുരക്ഷിതത്വം അവന്റെ ശക്തിയിലോ അനുഭവത്തിലോ അല്ല, മറിച്ച് കർത്താവിൽ ആശ്രയിക്കുന്നതിലാണ്. നമ്മെ സഹായിക്കാൻ വരുന്നതും നമ്മുടെ ബോട്ടിൽ കയറുന്നതും സുരക്ഷിതമായ തുറമുഖത്തേക്ക് നമ്മെ നയിക്കുന്നതും കർത്താവാണ്.


Jizọs jere ije n’elu mmiri

Oziọma (Jọn 6:16-21)

Ma mb͕e o ruru anyasi, ndi nēso uzọ Jisus ridara n'oké osimiri, ba n'ub͕ọ, je n'ofè ọzọ nke oké osimiri, n'uzọ Kapanaum. Ochichi di ugbua ma Jisus eruteghi ha; oké osimiri siri ike, n'ihi na oké ifufe nēfe. Mgbe ha kwọchara ụgbọ mmiri ihe dị ka maịl atọ ma ọ bụ anọ, ha hụrụ Jizọs ka ọ na-eje ije n’elu oké osimiri na-abịarute ụgbọ mmiri ahụ, egwu wee tụọ ha. Ma ọ sịrị ha: "Ọ bụ m, unu atụla egwu!". Mgbe ahụ, ha chọrọ ịkpọrọ ya banye n'ụgbọ mmiri, ozugbo ụgbọ mmiri ahụ rutere n'ikpere mmiri ha na-aga.

Nkọwa nke Oziọma nke Monsignor Vincenzo Paglia

Jisus, mb͕e ha basiri ob͕e achicha ahu, mb͕e ọ huru na ìgwè madu ahu nāchọ ime Ya eze, o we b͕alaga nání Ya n'ugwu ahu. Ndị na-eso ụzọ ya hapụrụ nanị ya wee buru ụgbọ ahụ gawa Kapaniọm. Ha na-alọta. Ọ bụ abalị, ka onye ozi ọma ahụ kwuru. Ọ bughi n'ihi na oge ahu, kama n'ihi na Jisus nānọghi, ma ihe ọzọkwa, ọdọ-miri ahu nāma jijiji. Ọ bụ ọnọdụ nke na-anọchi anya oke mmiri ozuzo na-ebilite na ndụ onye ọ bụla. Na onye na-ahụ anyị mgbe niile ka anyị na-atụ egwu na egwu. Ahụhụ na-eju anyị anya, ọdachi ndị na-emere onwe ha na-eme ka anyị ghara ikwu okwu, dị ka o mere n'ọrịa na-adịbeghị anya. Mgbe ụfọdụ, abis nke ihe ọjọọ nke yiri ka ọ na-ejide mmadụ na-atụ anyị egwu ma na-eme ka anyị nwee obi abụọ na enweghị olileanya maka ọdịnihu anyị na nke ụwa. N’eziokwu, Jizọs anọghị n’ebe dị anya, ọbụna n’oge ndị kasị dị ịrịba ama. Jizọs gara n’ihu ‘na-ejegharị’ ọbụna taa n’elu mmiri ozuzo nke akụkọ ihe mere eme nke mmadụ n’etiti ebili mmiri na obi abụọ ndị na-awakpo anyị bụ́ ndị na-emekwa ka ndụ dị mwute na ihe isi ike. N'ezie, ọ bụ anyị bụ ndị na-echefu banyere ya ma ọ bụ nke ka njọ, na-agbanarị ya, dị ka o mere ndịozi ná mgbede ahụ. Onye nkwusa ozi ọma ahụ na-ede na ha “hụrụ Jizọs ka ọ na-eje ije n’elu oké osimiri na-abịaru nso ụgbọ mmiri ahụ, ha wee tụọ egwu”. Ugboro ole ka anyị onwe anyị kwa, kama ikwe ka ozioma na ụmụnna anyị kasie anyị obi, na-ahọrọ ịnọrọ naanị anyị na egwu anyị! A sị ka e kwuwe, egwu bụ mmetụta ebumpụta ụwa nke na ọ dị ka “nke anyị” ọbụna karịa ịdị nso nke Onyenwe anyị. Eziokwu ahụ, n'ụzọ dị mma, dị iche: ịhụnanya Jizọs nwere n'ebe anyị nọ siri ike karịa egwu anyị. Ọbụna ma ọ bụrụ na anyị na-ahọrọ mgbe ụfọdụ ịrapara n'ụgbọ mmiri nke nchekwa nzuzo anyị, na-eji nganga kwere na naanị anyị nwere ike ịchịkwa ajọ ifufe ọ bụla nke ndụ, Jizọs na-abịakwutekwa gwa anyị, sị: "Ọ bụ m, atụla egwu". Ha bụ okwu ọma ndị Jizọs nọgidere na-agwa ndị na-eso ụzọ ya mgbe ọ bụla a kpọsara Oziọma ahụ. Ntụkwasị-obi nke onye na-eso ụzọ ahụ adabereghị na ike ya ma ọ bụ ahụmahụ ya, kama na ịtụkwasị Jehova obi. Ọ bụ Jehova na-abịara anyị ọsọ enyemaka, na-abanye n'ụgbọ mmiri anyị ma duru anyị gaa n'ọdụ ụgbọ mmiri dị nchebe.