La vocazione di Abramo - The vocation of Abraham
M Mons. Vincenzo Paglia
00:00
00:00

Vangelo (Lc 11,1-4) - Gesù si trovava in un luogo a pregare; quando ebbe finito, uno dei suoi discepoli gli disse: «Signore, insegnaci a pregare, come anche Giovanni ha insegnato ai suoi discepoli». Ed egli disse loro: «Quando pregate, dite: "Padre, sia santificato il tuo nome, venga il tuo regno; dacci ogni giorno il nostro pane quotidiano, e perdona a noi i nostri peccati, anche noi infatti perdoniamo a ogni nostro debitore, e non abbandonarci alla tentazione».

Il commento al Vangelo a cura di Monsignor Vincenzo Paglia

Nella confusione e nella dispersione dei popoli il Signore non abbandona mai l’uomo. Se ogni popolo si era costituito una terra dai confini delimitati, con una sua propria lingua, Dio invece chiama Abramo a uscire dalla sua terra, dalla sua patria e dalla sua casa. La storia della salvezza, quella che Dio inizia con Abramo, comincia con un esodo, con un abbandono radicale. È il paradigma di ogni storia cristiana, sia personale che comunitaria. All’inizio di ogni esperienza religiosa c’è sempre il comando fermo di Dio: «Vattene dalla tua terra… verso la terra che io ti indicherò». Questo fermo e duro comando porta a dire che solo obbedendo a questo invito di Dio possiamo ricevere la benedizione, ossia la sua protezione, ed essere a nostra volta benedizione per gli altri, come Dio disse ad Abramo. Il cuore della vocazione di Abramo sta nell’obbedienza alla chiamata di Dio. Abramo deve anzitutto rinunciare ad ascoltare solo sé stesso e a pensare alla sua vita all’interno delle sue prospettive. La chiamata di Dio gli presenta un sogno universale che Dio gli affida come missione da compiere. Abramo obbedisce alla Parola di Dio e accoglie il sogno di Dio sul mondo e sui popoli. Lascia quindi la sua terra e diviene – come Dio stesso gli ha comunicato – principio di unità e di vita per tutti i popoli. Ebrei, cristiani e musulmani lo chiamano «padre di tutti i credenti», di tutti coloro che scelgono di ascoltare Dio e di incamminarsi sulla via che lo stesso Signore ha indicato. È la via di un popolo di cui far parte, di incontri da realizzare, di tappe da percorrere sino a giungere nella terra promessa. La compagnia di Dio è benedizione, vita e prosperità. Abramo ha bisogno di non dimenticare che Dio sta sempre con lui. Tale memoria, cuore della vita dei credenti, libera Abramo e ogni credente dalla schiavitù degli idoli. C’è un solo altare accanto a cui piantare la tenda. Abramo sceglie di vivere accanto al suo Signore, non vuole separarsi dal luogo della sua presenza. Sa che il Signore lo accompagnerà nel cammino della vita, anzi, che gli starà davanti per indicargli la strada. Abramo è anche esempio per tutti i credenti: la sua dimora non è stare con sé stesso, ma con il Signore che lo accompagna assieme al suo popolo nelle vie del mondo.

The vocation of Abraham

Gospel (Lk 11,1-4)

Jesus was in a place praying; when he had finished, one of his disciples said to him: "Lord, teach us to pray, as John also taught his disciples." And he said to them, "When you pray, say, 'Father, hallowed be your name, your kingdom come; give us our daily bread every day, and forgive us our sins, for we also forgive everyone who is indebted to us, and do not abandon ourselves to temptation."

The commentary on the Gospel by Monsignor Vincenzo Paglia

In the confusion and dispersion of peoples the Lord never abandons man. If each people had created a land with defined borders, with its own language, God instead calls Abraham to leave his land, his homeland and his house. The history of salvation, the one that God begins with Abraham, begins with an exodus, with a radical abandonment. It is the paradigm of every Christian story, both personal and community. At the beginning of every religious experience there is always God's firm command: "Go from your land... towards the land that I will show you". This firm and harsh command leads us to say that only by obeying this invitation from God can we receive his blessing, that is, his protection, and in turn be a blessing for others, as God said to Abraham. The heart of Abraham's vocation lies in obedience to God's call. Abraham must first of all give up listening only to himself and thinking about his life within his perspectives. God's call presents him with a universal dream that God entrusts to him as a mission to fulfill. Abraham obeys the Word of God and welcomes God's dream for the world and its peoples. He therefore leaves his land and becomes - as God himself communicated to him - the principle of unity and life for all peoples. Jews, Christians and Muslims call him "father of all believers", of all those who choose to listen to God and walk on the path that the Lord himself has indicated. It is the path of a people to be part of, of meetings to have, of stages to travel until reaching the promised land. The company of God is blessing, life and prosperity. Abraham needs not to forget that God is always with him. This memory, the heart of the life of believers, frees Abraham and every believer from the slavery of idols. There is only one altar to pitch your tent next to. Abraham chooses to live next to his Lord, he does not want to separate from the place of his presence. He knows that the Lord will accompany him on the journey of life, indeed, that he will be in front of him to show him the way. Abraham is also an example for all believers: his home is not being with himself, but with the Lord who accompanies him together with his people in the ways of the world.


La vocación de Abraham

Evangelio (Lc 11,1-4)

Jesús estaba en un lugar orando; Cuando terminó, uno de sus discípulos le dijo: "Señor, enséñanos a orar, como también Juan enseñó a sus discípulos". Y les dijo: Cuando oréis, decid: Padre, santificado sea tu nombre, venga tu reino; danos cada día nuestro pan de cada día, y perdónanos nuestros pecados, porque también nosotros perdonamos a todo el que nos debe. y no nos abandonemos a la tentación."

El comentario al Evangelio de monseñor Vincenzo Paglia

En la confusión y dispersión de los pueblos el Señor nunca abandona al hombre. Si cada pueblo había creado una tierra con fronteras definidas, con su propia lengua, Dios llamó a Abraham a abandonar su tierra, su patria y su hogar. La historia de la salvación, la que Dios comienza con Abraham, comienza con un éxodo, con un abandono radical. Es el paradigma de toda historia cristiana, tanto personal como comunitaria. Al comienzo de toda experiencia religiosa está siempre el mandato firme de Dios: "Vete de tu tierra... hacia la tierra que yo te mostraré". Este mandato firme y duro nos lleva a decir que sólo obedeciendo esta invitación de Dios podremos recibir la bendición, es decir, su protección, y a su vez ser bendición para los demás, como le dijo Dios a Abraham. El corazón de la vocación de Abraham está en la obediencia a la llamada de Dios: Abraham debe, ante todo, dejar de escucharse sólo a sí mismo y de pensar su vida desde sus propias perspectivas. El llamado de Dios le presenta un sueño universal que Dios le confía como misión a cumplir. Abraham obedece la Palabra de Dios y acoge el sueño de Dios para el mundo y sus pueblos. Por tanto, abandona su tierra y se convierte - como Dios mismo le comunicó - en principio de unidad y de vida para todos los pueblos. Judíos, cristianos y musulmanes lo llaman "padre de todos los creyentes", de todos aquellos que eligen escuchar a Dios y caminar por el camino que el mismo Señor les ha indicado. Es el camino de un pueblo del que formar parte, de encuentros que tener, de etapas que recorrer hasta llegar a la tierra prometida. La compañía de Dios es bendición, vida y prosperidad. Abraham no necesita olvidar que Dios está siempre con él. Esta memoria, corazón de la vida de los creyentes, libera a Abraham y a todo creyente de la esclavitud de los ídolos. Sólo hay un altar al lado del cual montar tu tienda. Abraham elige vivir al lado de su Señor, no quiere separarse del lugar de su presencia. Sabe que el Señor lo acompañará en el camino de la vida, es más, que estará delante de él para mostrarle el camino. Abraham es también un ejemplo para todos los creyentes: su hogar no es estar consigo mismo, sino con el Señor que lo acompaña junto con su pueblo en los caminos del mundo.


La vocation d'Abraham

Évangile (Lc 11,1-4)

Jésus était dans un endroit en train de prier ; quand il eut fini, un de ses disciples lui dit : « Seigneur, apprends-nous à prier, comme Jean l'a aussi enseigné à ses disciples. » Et il leur dit : « Quand vous priez, dites : Père, que ton nom soit sanctifié, que ton royaume vienne ; donne-nous chaque jour notre pain quotidien et pardonne-nous nos péchés, car nous aussi nous pardonnons à tous ceux qui nous sont redevables. et ne nous abandonnons pas à la tentation.

Le commentaire de l'Évangile de Mgr Vincenzo Paglia

Dans la confusion et la dispersion des peuples, le Seigneur n'abandonne jamais l'homme. Si chaque peuple avait créé une terre aux frontières définies, avec sa propre langue, Dieu a plutôt appelé Abraham à quitter sa terre, sa patrie et sa demeure. L'histoire du salut, celle que Dieu commence avec Abraham, commence par un exode, par un abandon radical. C’est le paradigme de toute histoire chrétienne, tant personnelle que communautaire. Au début de toute expérience religieuse, il y a toujours le commandement ferme de Dieu : « Partez de votre terre... vers la terre que je vous montrerai ». Ce commandement ferme et dur nous amène à dire que ce n’est qu’en obéissant à cette invitation de Dieu que nous pouvons recevoir la bénédiction, c’est-à-dire sa protection, et être à notre tour une bénédiction pour les autres, comme Dieu l’a dit à Abraham. Le cœur de la vocation d'Abraham réside dans l'obéissance à l'appel de Dieu : Abraham doit d'abord renoncer à s'écouter uniquement et à penser sa vie selon ses propres perspectives. L'appel de Dieu lui présente un rêve universel que Dieu lui confie comme une mission à réaliser. Abraham obéit à la Parole de Dieu et accueille le rêve de Dieu pour le monde et ses peuples. Il quitte donc sa terre et devient – ​​comme Dieu lui-même le lui a communiqué – le principe d'unité et de vie de tous les peuples. Juifs, chrétiens et musulmans l'appellent « père de tous les croyants », de tous ceux qui choisissent d'écouter Dieu et de marcher sur le chemin que le Seigneur lui-même a indiqué. C'est le chemin d'un peuple dont il faut faire partie, de rencontres à faire, d'étapes à parcourir jusqu'à atteindre la terre promise. La compagnie de Dieu est bénédiction, vie et prospérité. Abraham ne doit pas oublier que Dieu est toujours avec lui. Cette mémoire, cœur de la vie des croyants, libère Abraham et tout croyant de l'esclavage des idoles. Il n’y a qu’un seul autel à côté duquel planter votre tente. Abraham choisit de vivre à côté de son Seigneur, il ne veut pas se séparer du lieu de sa présence. Il sait que le Seigneur l'accompagnera sur le chemin de la vie, voire qu'il sera devant lui pour lui montrer le chemin. Abraham est aussi un exemple pour tous les croyants : sa maison n'est pas avec lui-même, mais avec le Seigneur qui l'accompagne avec son peuple dans les voies du monde.

A vocação de Abraão

Evangelho (Lc 11,1-4)

Jesus estava num lugar orando; quando terminou, um dos seus discípulos lhe disse: “Senhor, ensina-nos a orar, como também João ensinou aos seus discípulos”. E ele lhes disse: “Quando vocês orarem, digam: ‘Pai, santificado seja o teu nome, venha a nós o teu reino; o pão nosso de cada dia, dá-nos todos os dias, e perdoa-nos os nossos pecados, pois nós também perdoamos a todos os que nos devem, e não nos abandonemos à tentação."

O comentário ao Evangelho de Monsenhor Vincenzo Paglia

Na confusão e na dispersão dos povos, o Senhor nunca abandona o homem. Se cada povo tivesse criado uma terra com fronteiras definidas, com uma língua própria, Deus chamou Abraão a deixar a sua terra, a sua pátria e a sua casa. A história da salvação, aquela que Deus inicia com Abraão, começa com um êxodo, com um abandono radical. É o paradigma de toda história cristã, tanto pessoal como comunitária. No início de cada experiência religiosa há sempre a ordem firme de Deus: “Sai da tua terra... rumo à terra que eu te mostrarei”. Esta ordem firme e dura leva-nos a dizer que só obedecendo a este convite de Deus poderemos receber a bênção, ou seja, a sua proteção, e por sua vez ser uma bênção para os outros, como Deus disse a Abraão. O coração da vocação de Abraão está na obediência ao chamado de Deus: Abraão deve, antes de tudo, renunciar a ouvir apenas a si mesmo e a pensar a sua vida dentro das suas próprias perspectivas. O chamado de Deus apresenta-lhe um sonho universal que Deus lhe confia como missão a cumprir. Abraão obedece à Palavra de Deus e acolhe o sonho de Deus para o mundo e os seus povos. Ele, portanto, deixa a sua terra e torna-se - como o próprio Deus lhe comunicou - princípio de unidade e de vida para todos os povos. Judeus, cristãos e muçulmanos chamam-no “pai de todos os crentes”, de todos aqueles que escolhem ouvir Deus e percorrer o caminho que o próprio Senhor indicou. É o caminho de um povo do qual fazer parte, de encontros a realizar, de etapas a percorrer até chegar à terra prometida. A companhia de Deus é benção, vida e prosperidade. Abraão não precisa esquecer que Deus está sempre com ele. Esta memória, coração da vida dos crentes, liberta Abraão e cada crente da escravidão dos ídolos. Há apenas um altar ao lado para armar sua barraca. Abraão escolhe viver ao lado do seu Senhor, não quer separar-se do lugar da sua presença. Ele sabe que o Senhor o acompanhará no caminho da vida, aliás, que estará à sua frente para lhe indicar o caminho. Abraão é também um exemplo para todos os crentes: a sua casa não é estar consigo mesmo, mas com o Senhor que o acompanha junto com o seu povo nos caminhos do mundo.


亞伯拉罕的聖召

福音(路加福音11,1-4)

耶穌正在一個地方祈禱; 當他講完之後,他的一位門徒對他說:“主啊,教導我們禱告,就像約翰教導他的門徒一樣。” 耶穌對他們說:「你們禱告的時候,要說:『父啊,願人都尊祢的名為聖,願祢的國降臨;賜給我們每日所需的飲食,赦免我們的罪,因為我們也赦免所有欠我們債的人,不要屈服於誘惑。”

文森佐·帕格利亞主教對福音的評論

在人民的混亂和分散中,主從未拋棄人類。 如果每個民族都創造了一塊有明確邊界、有自己語言的土地,上帝反而呼召亞伯拉罕離開祂的土地、祂的祖國和祂的家鄉。 神從亞伯拉罕開始的拯救歷史,是從出埃及開始,從徹底放棄的開始。 這是每個基督教故事的範例,無論是個人的還是社區的。 在每一個宗教經驗開始時,總會有上帝堅定的命令:「離開你的土地......走向我將向你展示的土地」。 這個堅定而嚴厲的命令讓我們說,只有順從上帝的邀請,我們才能得到祝福,即祂的保護,進而成為別人的祝福,正如上帝對亞伯拉罕所說的那樣。 亞伯拉罕聖召的核心在於順服神的呼召,亞伯拉罕首先必須放棄只聽自己的話,以自己的觀點思考自己的人生。 上帝的呼召向他提出了一個普遍的夢想,上帝將這個夢想託付給他,作為他要完成的使命。 亞伯拉罕遵守神的話語,歡迎神對世界及其人民的夢想。 因此,他離開了自己的土地,並成為——正如上帝親自向他傳達的那樣——成為所有民族團結和生活的原則。 猶太人、基督徒和穆斯林稱他為“所有信徒的父親”,是所有選擇聽從上帝並走在主親自指示的道路上的人的父親。 這是人們參與的道路、參加的會議、到達應許之地的階段。 與上帝為伴就是祝福、生命和繁榮。 亞伯拉罕不要忘記神永遠與他同在。 這種記憶是信徒生活的核心,它將亞伯拉罕和每個信徒從偶像的奴役中解放出來。 旁邊只有一座祭壇可以搭帳篷。 亞伯拉罕選擇住在他的主旁邊,他不想離開他存在的地方。 他知道主會在人生的旅途上陪伴他,事實上,主會在他前面為他指引道路。 亞伯拉罕也是所有信徒的榜樣:他的家不是與他自己在一起,而是與主在一起,在世俗的道路上,與他的子民一起陪伴他。


Призвание Авраама

Евангелие (Лк 11,1-4)

Иисус был в каком-то месте и молился; когда он кончил, один из учеников сказал Ему: «Господи, научи нас молиться, как и Иоанн научил учеников своих». И сказал им: когда молитесь, говорите: Отче! да святится имя Твое, да приидет Царствие Твое; хлеб наш насущный дай нам на каждый день и прости нам грехи наши, ибо и мы прощаем всякому должнику нам, и не предаемся искушению».

Комментарий к Евангелию монсеньора Винченцо Палья

В смятении и рассеянии народов Господь никогда не оставляет человека. Если бы каждый народ создал землю с определенными границами, со своим языком, Бог вместо этого призвал Авраама покинуть свою землю, свою родину и свой дом. История спасения, та, которую Бог начинает с Авраама, начинается с исхода, с радикального оставления. Это парадигма каждой христианской истории, как личной, так и общественной. В начале каждого религиозного опыта всегда есть твердое повеление Бога: «Иди из своей земли... в землю, которую Я укажу тебе». Это твердое и суровое повеление побуждает нас сказать, что, только подчинившись этому приглашению Бога, мы можем получить благословение, то есть его защиту, и в свою очередь быть благословением для других, как сказал Бог Аврааму. Сердце призвания Авраама заключается в послушании Божьему призыву. Авраам должен прежде всего перестать слушать только самого себя и думать о своей жизни со своей собственной точки зрения. Божий призыв представляет ему вселенскую мечту, которую Бог поручает ему как миссию, которую он должен выполнить. Авраам повинуется Слову Божьему и приветствует Божью мечту о мире и его народах. Поэтому он покидает свою землю и становится – как сообщил ему сам Бог – принципом единства и жизни для всех народов. Иудеи, христиане и мусульмане называют его «отцом всех верующих», всех тех, кто решил слушать Бога и идти по пути, указанному Самим Господом. Это путь людей, частью которых нужно быть, встреч, которые нужно проводить, этапов пути, пока они не достигнут земли обетованной. Общество Бога – это благословение, жизнь и процветание. Аврааму не нужно забывать, что Бог всегда с ним. Эта память, сердце жизни верующих, освобождает Авраама и каждого верующего от рабства идолам. Есть только один алтарь, рядом с которым можно поставить палатку. Авраам выбирает жить рядом со своим Господом, он не желает отделяться от места своего присутствия. Он знает, что Господь будет сопровождать его на жизненном пути, более того, что он будет перед ним, чтобы указать ему путь. Авраам также является примером для всех верующих: его дом – не с самим собой, а с Господом, который сопровождает его вместе с народом его на путях мира.


アブラハムの召命

福音 (ルカ 11,1-4)

イエスはある場所で祈っておられました。 それが終わると、弟子の一人が彼に言った、「主よ、ヨハネが弟子たちに教えたように、私たちにも祈りを教えてください。」 そしてイエスは彼らに言った、「あなたが祈るときはこう言いなさい、『父よ、あなたの御名が崇められますように、あなたの御国が来ますように、私たちに毎日の糧を与えてください、そして私たちの罪をお赦しください、私たちはまた私たちに恩義のあるすべての人を赦しますから、そして誘惑に負けないでください。」

ヴィンチェンツォ・パーリア修道士による福音書の解説

人々が混乱し、分散している中でも、主は決して人間を見捨てません。 もし各民族が独自の言語を持ち、境界線が定められた土地を創造したとしたら、神は代わりにアブラハムに、自分の土地、祖国、家を離れるように呼びかけました。 神がアブラハムから始まる救いの歴史は、徹底的な放棄から出エジプトで始まります。 それは、個人とコミュニティの両方における、あらゆるキリスト教の物語のパラダイムです。 すべての宗教的経験の始まりには、常に神の強い命令があります。「あなたの土地から…私があなたに示す土地に向かって行きなさい」。 この強くて厳しい命令は、神がアブラハムに言われたように、神からのこの招きに従うことによってのみ、私たちは祝福、つまり神の保護を受けることができ、ひいては他の人たちへの祝福となることができる、ということを私たちに伝えます。 アブラハムの召命の中心は神の呼びかけに従うことにあり、アブラハムはまず自分自身の声だけに耳を傾け、自分の視点で自分の人生を考えることを放棄しなければなりません。 神の呼びかけは、神が果たすべき使命として彼に託した普遍的な夢を彼に提示します。 アブラハムは神の言葉に従い、世界とその民に対する神の夢を歓迎します。 したがって、彼は自分の土地を離れ、神ご自身が彼に伝えたように、すべての人々の統一と生命の原則となります。 ユダヤ人、キリスト教徒、イスラム教徒は彼を「すべての信者の父」と呼び、神に聞き従い、主ご自身が示された道を歩むことを選んだすべての人々の父と呼んでいます。 それは、人々が参加し、会議を開き、約束の地に到達するまでに旅する段階の道です。 神との交わりは祝福であり、命であり、繁栄です。 アブラハムは神が常に彼とともにおられることを忘れてはなりません。 信者の人生の中心であるこの記憶は、アブラハムとすべての信者を偶像の奴隷状態から解放します。 隣にテントを張る祭壇は 1 つだけです。 アブラハムは主の隣に住むことを選び、主の臨在の場から離れることを望んでいません。 彼は、主が人生の旅路に同行して下さり、実際に自分の前にいて道を示してくださることを知っています。 アブラハムはすべての信者にとっての模範でもあります。彼の家は自分自身とともにではなく、世の道で彼の民とともに彼に同行してくださる主とともにあることです。


아브라함의 소명

복음(누가복음 11,1-4)

예수께서는 기도하고 계신 곳에서 말씀하셨습니다. 말씀을 마치시매 제자 중 하나가 이르되 주여 요한이 자기 제자들에게 기도를 가르친 것과 같이 우리에게도 가르쳐 주옵소서. 이르시되 기도할 때에 이르시되 아버지 이름이 거룩히 여김을 받으시오며 나라가 임하옵시며 날마다 우리에게 일용할 양식을 주시옵고 우리 죄를 용서하소서 우리도 우리에게 죄진 모든 사람을 용서하오니 유혹에 빠지지 마십시오."

빈첸초 팔리아 몬시뇰의 복음 주석

사람들의 혼란과 흩어짐 속에서도 주님께서는 결코 인간을 버리지 않으십니다. 각 민족이 정해진 국경과 고유한 언어를 지닌 땅을 창조했다면, 하나님은 대신 아브라함을 부르셔서 그의 땅, 그의 고향, 그의 집을 떠나도록 하셨습니다. 하느님께서 아브라함과 함께 시작하신 구원의 역사는 출애굽, 즉 철저한 버림으로 시작됩니다. 그것은 개인이든 공동체이든 모든 기독교 이야기의 패러다임입니다. 모든 종교적 경험의 시작에는 항상 다음과 같은 하느님의 확고한 명령이 있습니다. “너희 땅을 떠나 내가 네게 지시할 땅으로 가라.” 이 단호하고 가혹한 명령은 우리로 하여금 하나님의 이 초청에 순종해야만 축복, 즉 하나님의 보호를 받을 수 있고, 결국 하나님께서 아브라함에게 말씀하신 것처럼 다른 사람들에게도 축복이 될 수 있음을 말하게 합니다. 아브라함의 소명의 핵심은 하나님의 부르심에 순종하는 데 있으며, 먼저 아브라함은 자신의 말에만 귀를 기울이고 자신의 관점에서 자신의 삶을 생각하는 것을 포기해야 합니다. 하나님의 부르심은 그에게 하나님께서 성취해야 할 사명으로 맡기신 보편적인 꿈을 제시합니다. 아브라함은 하나님의 말씀에 순종하여 세상과 그 민족을 향한 하나님의 꿈을 환영합니다. 그러므로 그는 자신의 땅을 떠나 하느님께서 친히 그에게 말씀하신 대로 모든 민족을 위한 일치와 생명의 원리가 됩니다. 유대인, 기독교인, 무슬림은 그를 “모든 신자의 아버지”, 즉 하느님의 말씀에 귀를 기울이고 주님께서 친히 지시하신 길을 걷기로 선택한 모든 사람의 아버지라고 부릅니다. 그것은 약속의 땅에 도달할 때까지 그 백성의 일부가 되고, 모임을 갖고, 여행하는 단계의 길입니다. 하나님과 동행하는 것은 축복이요, 생명이요, 형통입니다. 아브라함은 하나님이 항상 그와 함께 계시다는 사실을 잊지 말아야 합니다. 신자들의 삶의 핵심인 이 기억은 아브라함과 모든 신자를 우상의 노예 생활에서 해방시킵니다. 옆에 텐트를 칠 수 있는 제단은 단 하나뿐입니다. 아브라함은 그의 주님 옆에 살기를 선택했으며 그의 임재의 ​​장소에서 떠나기를 원하지 않았습니다. 그는 인생의 여정에 주님께서 그와 동행하실 것임을 알고 있으며, 실제로 그에게 길을 보여주기 위해 그 앞에 있을 것임을 알고 있습니다. 아브라함은 또한 모든 믿는 이들의 모범입니다. 그의 집은 그 자신과 함께 있는 것이 아니라 세상의 길에서 그의 백성과 함께 그와 동행하시는 주님과 함께 있는 것입니다.


دعوة ابراهيم

الإنجيل (لوقا 11، 1 – 4)

وكان يسوع في مكان يصلي؛ ولما فرغ قال له واحد من تلاميذه: «يا رب علمنا أن نصلي كما علم يوحنا أيضًا تلاميذه». وقال لهم: عندما تصلون فقولوا: أيها الآب، ليتقدس اسمك، ليأت ملكوتك، أعطنا خبزنا اليومي كل يوم، واغفر لنا خطايانا، لأننا نحن أيضًا نغفر لكل من يذنب إلينا، ولا نترك أنفسنا للتجربة."

التعليق على الإنجيل بقلم المونسنيور فينسينزو باجليا

في ارتباك وتشتت الشعوب، لا يترك الرب الإنسان أبدًا. إذا كان كل شعب قد خلق أرضًا ذات حدود محددة، ولغته الخاصة، فقد دعا الله إبراهيم بدلاً من ذلك إلى ترك أرضه ووطنه وبيته. إن تاريخ الخلاص، الذي بدأه الله مع إبراهيم، يبدأ بالخروج والتخلي الجذري. إنه نموذج كل قصة مسيحية، شخصية وجماعية. في بداية كل تجربة دينية، هناك دائمًا أمر الله الحازم: "اذهب من أرضك... إلى الأرض التي أريك". هذه الوصية الصارمة والقاسية تقودنا إلى القول إنه فقط من خلال إطاعة هذه الدعوة من الله يمكننا أن ننال البركة، أي حمايته، وبالتالي نكون بركة للآخرين، كما قال الله لإبراهيم. إن قلب دعوة إبراهيم يكمن في طاعة دعوة الله، ويجب على إبراهيم أولاً أن يتخلى عن الإصغاء إلى نفسه فقط والتفكير في حياته ضمن منظوره الخاص. تقدم له دعوة الله حلمًا عالميًا أوكله الله إليه كرسالة لتحقيقها. يطيع إبراهيم كلمة الله ويرحب بحلم الله للعالم وشعوبه. ولذلك يترك أرضه ويصبح – كما أخبره الله نفسه – مبدأ الوحدة والحياة لجميع الشعوب. ويطلق عليه اليهود والمسيحيون والمسلمون لقب "أب جميع المؤمنين"، وأب جميع الذين يختارون الاستماع إلى الله والسير على الطريق الذي أشار إليه الرب نفسه. إنه طريق الشعب الذي يجب أن يكون جزءًا منه، والاجتماعات التي يجب أن يعقدها، والمراحل التي يجب أن يسافر فيها حتى الوصول إلى أرض الموعد. شركة الله هي البركة والحياة والازدهار. لا ينبغي لإبراهيم أن ينسى أن الله معه دائمًا. هذه الذكرى، قلب حياة المؤمنين، تحرر إبراهيم وكل مؤمن من عبودية الأوثان. لا يوجد سوى مذبح واحد لنصب خيمتك بجواره. لقد اختار إبراهيم أن يعيش بجوار ربه، فلا يريد أن ينفصل عن مكان وجوده. إنه يعلم أن الرب سوف يرافقه في رحلة الحياة، بل سيكون أمامه ليُظهر له الطريق. إبراهيم هو أيضًا مثال لجميع المؤمنين: بيته ليس مع نفسه، بل مع الرب الذي يرافقه مع شعبه في طرق العالم.


इब्राहीम का व्यवसाय

सुसमाचार (लूका 11,1-4)

यीशु एक स्थान पर प्रार्थना कर रहे थे; जब वह समाप्त कर चुका, तो उसके एक शिष्य ने उससे कहा: "हे प्रभु, हमें प्रार्थना करना सिखा, जैसे यूहन्ना ने भी अपने शिष्यों को सिखाया।" और उस ने उन से कहा, जब तुम प्रार्थना करो, तो कहो, हे पिता, तेरा नाम पवित्र माना जाए, तेरा राज्य आए; हमें प्रतिदिन की रोटी दे, और हमारे पाप क्षमा कर; क्योंकि हम भी अपने सब कृतज्ञों को क्षमा करते हैं। और अपने आप को परीक्षा में न छोड़ें।"

मोनसिग्नोर विन्सेन्ज़ो पगलिया द्वारा सुसमाचार पर टिप्पणी

लोगों के भ्रम और बिखराव में भगवान कभी भी मनुष्य को नहीं छोड़ते। यदि प्रत्येक लोगों ने अपनी भाषा के साथ परिभाषित सीमाओं के साथ एक भूमि बनाई थी, तो इसके बजाय भगवान ने इब्राहीम को अपनी भूमि, अपनी मातृभूमि और अपना घर छोड़ने के लिए बुलाया। मुक्ति का इतिहास, जिसे ईश्वर इब्राहीम से शुरू करता है, एक पलायन से शुरू होता है, एक कट्टरपंथी परित्याग के साथ। यह प्रत्येक ईसाई कहानी का प्रतिमान है, व्यक्तिगत और सामुदायिक दोनों। प्रत्येक धार्मिक अनुभव की शुरुआत में हमेशा भगवान का दृढ़ आदेश होता है: "अपनी भूमि से चले जाओ... उस भूमि की ओर जो मैं तुम्हें दिखाऊंगा"। यह दृढ़ और कठोर आदेश हमें यह कहने के लिए प्रेरित करता है कि केवल ईश्वर के इस निमंत्रण का पालन करके ही हम आशीर्वाद, यानी उसकी सुरक्षा प्राप्त कर सकते हैं, और बदले में दूसरों के लिए आशीर्वाद बन सकते हैं, जैसा कि ईश्वर ने इब्राहीम से कहा था। इब्राहीम की बुलाहट का हृदय ईश्वर की पुकार का पालन करने में निहित है। इब्राहीम को सबसे पहले केवल खुद की सुनना और अपने दृष्टिकोण के भीतर अपने जीवन के बारे में सोचना छोड़ देना चाहिए। ईश्वर की पुकार उसे एक सार्वभौमिक सपना प्रस्तुत करती है जिसे पूरा करने के लिए ईश्वर उसे एक मिशन के रूप में सौंपता है। इब्राहीम परमेश्वर के वचन का पालन करता है और दुनिया और उसके लोगों के लिए परमेश्वर के सपने का स्वागत करता है। इसलिए वह अपनी भूमि छोड़ देता है और बन जाता है - जैसा कि स्वयं भगवान ने उससे कहा था - सभी लोगों के लिए एकता और जीवन का सिद्धांत। यहूदी, ईसाई और मुसलमान उन्हें "सभी विश्वासियों का पिता" कहते हैं, उन सभी में से जो ईश्वर की बात सुनना और उस मार्ग पर चलना चुनते हैं जो स्वयं प्रभु ने बताया है। यह लोगों का हिस्सा बनने, बैठकें करने, वादा किए गए देश तक पहुंचने तक यात्रा करने का मार्ग है। ईश्वर का साथ आशीर्वाद, जीवन और समृद्धि है। इब्राहीम को यह नहीं भूलना चाहिए कि ईश्वर हमेशा उसके साथ है। यह स्मृति, विश्वासियों के जीवन का हृदय, इब्राहीम और प्रत्येक आस्तिक को मूर्तियों की गुलामी से मुक्त करती है। आपके पास तम्बू लगाने के लिए केवल एक ही वेदी है। इब्राहीम अपने प्रभु के बगल में रहना चुनता है, वह उसकी उपस्थिति के स्थान से अलग नहीं होना चाहता। वह जानता है कि प्रभु जीवन की यात्रा में उसका साथ देंगे, वास्तव में, वह उसे रास्ता दिखाने के लिए उसके सामने होगा। इब्राहीम भी सभी विश्वासियों के लिए एक उदाहरण है: उसका घर उसके साथ नहीं है, बल्कि प्रभु के साथ है जो दुनिया के तरीकों में अपने लोगों के साथ उसका साथ देता है।


Powołanie Abrahama

Ewangelia (Łk 11,1-4)

Jezus był na miejscu i modlił się; gdy skończył, rzekł do niego jeden z uczniów: «Panie, naucz nas się modlić, jak i Jan nauczył swoich uczniów». I rzekł do nich: «Kiedy się modlicie, mówcie: Ojcze, święć się imię Twoje, przyjdź królestwo Twoje, chleba naszego powszedniego daj nam każdego dnia i odpuść nam nasze grzechy, bo i my przebaczamy każdemu, kto jest wobec nas dłużny. i nie poddawajcie się pokusie.”

Komentarz do Ewangelii autorstwa prałata Vincenzo Paglii

W zamieszaniu i rozproszeniu narodów Pan nigdy nie opuszcza człowieka. Gdyby każdy naród stworzył ziemię z określonymi granicami i własnym językiem, Bóg zamiast tego wezwał Abrahama, aby opuścił swoją ziemię, swoją ojczyznę i swój dom. Historia zbawienia, ta, którą Bóg rozpoczyna od Abrahama, zaczyna się od wyjścia, od radykalnego opuszczenia. Jest to paradygmat każdej historii chrześcijańskiej, zarówno osobistej, jak i wspólnotowej. Na początku każdego doświadczenia religijnego zawsze znajduje się stanowczy nakaz Boga: „Wyjdź ze swojej ziemi... do ziemi, którą ci ukażę”. To stanowcze i surowe przykazanie prowadzi nas do stwierdzenia, że ​​tylko słuchając tego zaproszenia Boga, możemy otrzymać błogosławieństwo, czyli Jego ochronę, a w zamian być błogosławieństwem dla innych, jak Bóg powiedział Abrahamowi. Istotą powołania Abrahama jest posłuszeństwo wezwaniu Boga.Abraham musi przede wszystkim przestać słuchać tylko siebie i myśleć o swoim życiu ze swojej perspektywy. Boże powołanie stawia przed nim uniwersalne marzenie, które Bóg mu powierza jako misję do wypełnienia. Abraham jest posłuszny Słowu Bożemu i przyjmuje marzenie Boga dotyczące świata i jego narodów. Opuszcza zatem swoją ziemię i staje się – jak przekazał mu sam Bóg – zasadą jedności i życia wszystkich narodów. Żydzi, chrześcijanie i muzułmanie nazywają go „ojcem wszystkich wierzących”, wszystkich, którzy wybierają słuchanie Boga i kroczenie drogą wskazaną przez samego Pana. Jest to droga ludu, którego należy być częścią, spotkań, które należy odbyć, etapów, które należy przebyć, aż do osiągnięcia ziemi obiecanej. Towarzystwo Boga to błogosławieństwo, życie i pomyślność. Abraham nie powinien zapominać, że Bóg jest zawsze z nim. Ta pamięć, serce życia wierzących, uwalnia Abrahama i każdego wierzącego z niewoli bożków. Jest tylko jeden ołtarz, przy którym można rozbić namiot. Abraham postanawia żyć obok swego Pana, nie chce oddzielać się od miejsca Jego obecności. Wie, że Pan będzie mu towarzyszył na drodze życia, a nawet że będzie przed nim, aby mu wskazać drogę. Abraham jest także przykładem dla wszystkich wierzących: jego domem nie jest bycie ze sobą, ale z Panem, który towarzyszy mu wraz ze swoim ludem na drogach świata.


আব্রাহামের পেশা

গসপেল (Lk 11,1-4)

যীশু এক জায়গায় প্রার্থনা করছিলেন; যখন তিনি শেষ করলেন, তাঁর একজন শিষ্য তাঁকে বললেন: "প্রভু, আমাদের প্রার্থনা করতে শেখান, যেমন জন তাঁর শিষ্যদের শিখিয়েছিলেন।" এবং তিনি তাদের বললেন, "যখন তোমরা প্রার্থনা কর, তখন বল, 'পিতা, তোমার নাম পবিত্র হোক, তোমার রাজ্য আসুক; আমাদের প্রতিদিনের রুটি দিন, এবং আমাদের পাপ ক্ষমা করুন, কারণ যারা আমাদের কাছে ঋণী তাদের আমরাও ক্ষমা করি। এবং প্রলোভনের জন্য নিজেদেরকে পরিত্যাগ করবেন না।"

Monsignor Vincenzo Paglia দ্বারা গসপেল ভাষ্য

জনগণের বিভ্রান্তি ও বিচ্ছুরণে প্রভু কখনই মানুষকে ত্যাগ করেন না। যদি প্রতিটি মানুষ তার নিজস্ব ভাষা দিয়ে নির্দিষ্ট সীমানা সহ একটি ভূমি তৈরি করে থাকে, তবে ঈশ্বর তার পরিবর্তে আব্রাহামকে তার ভূমি, তার জন্মভূমি এবং তার বাড়ি ছেড়ে যাওয়ার আহ্বান জানান। পরিত্রাণের ইতিহাস, যেটি ঈশ্বর আব্রাহামের সাথে শুরু করেন, শুরু হয় এক যাত্রার মাধ্যমে, একটি আমূল পরিত্যাগ দিয়ে। এটি ব্যক্তিগত এবং সম্প্রদায় উভয় খ্রিস্টান গল্পের দৃষ্টান্ত। প্রতিটি ধর্মীয় অভিজ্ঞতার শুরুতে সর্বদা ঈশ্বরের দৃঢ় আদেশ থাকে: "তোমার দেশ থেকে যাও... সেই দেশের দিকে যা আমি তোমাকে দেখাব"। এই দৃঢ় এবং কঠোর আদেশ আমাদের বলতে চালিত করে যে শুধুমাত্র ঈশ্বরের কাছ থেকে এই আমন্ত্রণ মেনে চলার মাধ্যমে আমরা আশীর্বাদ পেতে পারি, অর্থাৎ তার সুরক্ষা, এবং পরিবর্তে অন্যদের জন্য আশীর্বাদ হতে পারে, যেমন ঈশ্বর আব্রাহামকে বলেছিলেন। আব্রাহামের বৃত্তির হৃদয় ঈশ্বরের আহ্বানের আনুগত্যের মধ্যে নিহিত। আব্রাহামকে প্রথমে কেবল নিজের কথা শোনা এবং তার নিজের দৃষ্টিভঙ্গির মধ্যে তার জীবন সম্পর্কে চিন্তা করা ছেড়ে দিতে হবে। ঈশ্বরের আহ্বান তাকে একটি সার্বজনীন স্বপ্নের সাথে উপস্থাপন করে যা ঈশ্বর তাকে পূরণ করার জন্য একটি মিশন হিসাবে অর্পণ করেন। আব্রাহাম ঈশ্বরের বাক্য মেনে চলেন এবং বিশ্ব ও তার জনগণের জন্য ঈশ্বরের স্বপ্নকে স্বাগত জানান। তাই তিনি তার ভূমি ছেড়ে চলে যান এবং হয়ে ওঠেন - যেমন ঈশ্বর নিজেই তাকে যোগাযোগ করেছিলেন - সমস্ত মানুষের জন্য ঐক্য এবং জীবনের নীতি। ইহুদি, খ্রিস্টান এবং মুসলমানরা তাকে "সমস্ত বিশ্বাসীদের পিতা" বলে ডাকে, যারা ঈশ্বরের কথা শুনতে এবং প্রভু নিজেই নির্দেশিত পথে হাঁটতে বেছে নেয়। প্রতিশ্রুত ভূমিতে পৌঁছানো পর্যন্ত এটি একটি জনগণের অংশ হওয়া, সভা করার, পর্যায়ক্রমে ভ্রমণের পথ। ঈশ্বরের সঙ্গ আশীর্বাদ, জীবন এবং সমৃদ্ধি। আব্রাহামকে ভুলে যাওয়া উচিত নয় যে ঈশ্বর সর্বদা তার সাথে আছেন। এই স্মৃতি, বিশ্বাসীদের জীবনের হৃদয়, আব্রাহাম এবং প্রতিটি বিশ্বাসীকে মূর্তির দাসত্ব থেকে মুক্ত করে। আপনার তাঁবু লাগানোর জন্য একটি মাত্র বেদী আছে। আব্রাহাম তার প্রভুর পাশে বাস করতে বেছে নেন, তিনি তার উপস্থিতির স্থান থেকে আলাদা হতে চান না। সে জানে যে জীবনের যাত্রায় প্রভু তার সাথে থাকবেন, প্রকৃতপক্ষে, তাকে পথ দেখাতে তিনি তার সামনে থাকবেন। আব্রাহামও সমস্ত বিশ্বাসীদের জন্য একটি উদাহরণ: তার বাড়ি নিজের সাথে নয়, কিন্তু প্রভুর সাথে যিনি তার লোকেদের সাথে বিশ্বের পথে একত্রিত হন।


Ang bokasyon ni Abraham

Ebanghelyo (Lc 11,1-4)

Si Jesus ay nasa isang lugar na nananalangin; Nang matapos siya, sinabi sa kanya ng isa sa kanyang mga alagad: "Panginoon, turuan mo kaming manalangin, gaya ng pagtuturo ni Juan sa kanyang mga alagad." At sinabi niya sa kanila, Kapag kayo'y nananalangin, ay sabihin ninyo, Ama, sambahin ang iyong pangalan, dumating ang iyong kaharian; bigyan mo kami ng aming kakanin sa araw-araw, at patawarin mo kami sa aming mga kasalanan, sapagka't pinatatawad din namin ang bawa't nagkakasala sa amin, at huwag nating pabayaan ang ating sarili sa tukso."

Ang komentaryo sa Ebanghelyo ni Monsignor Vincenzo Paglia

Sa kalituhan at pagkakalat ng mga tao, hindi pinababayaan ng Panginoon ang tao. Kung ang bawat tao ay lumikha ng isang lupain na may tinukoy na mga hangganan, na may sariling wika, sa halip ay tinawag ng Diyos si Abraham upang lisanin ang kanyang lupain, ang kanyang tinubuang-bayan at ang kanyang tahanan. Ang kasaysayan ng kaligtasan, ang isa na sinimulan ng Diyos kay Abraham, ay nagsisimula sa isang exodus, na may isang radikal na pag-abandona. Ito ang paradigm ng bawat kwentong Kristiyano, kapwa personal at komunidad. Sa simula ng bawat karanasang panrelihiyon ay laging may matibay na utos ng Diyos: "Umalis ka sa iyong lupain... patungo sa lupain na ipapakita Ko sa iyo". Ang matatag at malupit na utos na ito ay umaakay sa atin na sabihin na sa pamamagitan lamang ng pagsunod sa paanyaya na ito mula sa Diyos maaari tayong tumanggap ng pagpapala, iyon ay, ang kanyang proteksyon, at sa gayon ay maging isang pagpapala para sa iba, gaya ng sinabi ng Diyos kay Abraham. Ang puso ng bokasyon ni Abraham ay nakasalalay sa pagsunod sa tawag ng Diyos.Si Abraham ay dapat una sa lahat na iwanan ang pakikinig lamang sa kanyang sarili at pag-iisip tungkol sa kanyang buhay sa loob ng kanyang sariling mga pananaw. Ang tawag ng Diyos ay naghahatid sa kanya ng isang pangkalahatang pangarap na ipinagkatiwala ng Diyos sa kanya bilang isang misyon na dapat tuparin. Si Abraham ay sumunod sa Salita ng Diyos at tinatanggap ang pangarap ng Diyos para sa mundo at sa mga tao nito. Kaya't siya ay umalis sa kanyang lupain at naging - gaya ng ipinaalam sa kanya ng Diyos - ang prinsipyo ng pagkakaisa at buhay para sa lahat ng mga tao. Tinatawag siyang "ama ng lahat ng mananampalataya" ng mga Hudyo, Kristiyano at Muslim, ng lahat ng mga taong piniling makinig sa Diyos at lumakad sa landas na ipinahiwatig mismo ng Panginoon. Ito ang landas ng isang tao upang maging bahagi, ng mga pagpupulong na dapat gawin, ng mga yugto ng paglalakbay hanggang sa makarating sa lupang pangako. Ang samahan ng Diyos ay pagpapala, buhay at kasaganaan. Hindi kailangang kalimutan ni Abraham na laging kasama niya ang Diyos. Ang alaalang ito, ang puso ng buhay ng mga mananampalataya, ay nagpapalaya kay Abraham at sa bawat mananampalataya mula sa pagkaalipin ng mga diyus-diyosan. Mayroon lamang isang altar upang itayo ang iyong tolda sa tabi. Pinili ni Abraham na manirahan sa tabi ng kanyang Panginoon, ayaw niyang humiwalay sa lugar ng kanyang presensya. Alam niyang sasamahan siya ng Panginoon sa paglalakbay ng buhay, sa katunayan, na siya ay nasa harap niya upang ituro sa kanya ang daan. Si Abraham ay isang halimbawa rin para sa lahat ng mananampalataya: ang kanyang tahanan ay hindi kasama ang kanyang sarili, ngunit kasama ng Panginoon na sumasama sa kanya kasama ng kanyang mga tao sa mga paraan ng mundo.


Покликання Авраама

Євангеліє (Лк 11,1-4)

Ісус був у місці, де молився; Коли він скінчив, один із учнів його сказав до нього: «Господи, навчи нас молитися, як і Іван навчив своїх учнів». І сказав їм: «Коли молитеся, говоріть: Отче, нехай святиться ім’я Твоє, нехай прийде Царство Твоє, хліба нашого насущного дай нам на кожен день і прости нам гріхи наші, бо й ми прощаємо кожному боржнику нашому, і не піддаємося спокусі».

Коментар до Євангелія монсеньйора Вінченцо Палія

У плутанині та розпорошенні народів Господь ніколи не залишає людину. Якби кожен народ створив землю з визначеними кордонами, зі своєю власною мовою, натомість Бог закликав Авраама покинути свою землю, свою батьківщину та свій дім. Історія спасіння, та, яку Бог починає з Авраама, починається з виходу, з радикального відходу. Це парадигма кожної християнської історії, як особистої, так і спільноти. На початку кожного релігійного досвіду завжди стоїть твердий Божий наказ: «Іди зі своєї землі... до тієї землі, яку Я тобі покажу». Цей твердий і суворий наказ спонукає нас сказати, що лише слухаючись цього запрошення від Бога, ми можемо отримати благословення, тобто його захист, і, у свою чергу, бути благословенням для інших, як Бог сказав Аврааму. Серце покликання Авраама полягає в послуху Божому покликанню.Авраам повинен передусім відмовитися від того, щоб слухати лише самого себе та думати про своє життя у власних перспективах. Боже покликання дає йому універсальну мрію, яку Бог довіряє йому як місію для виконання. Авраам слухається Слова Божого і вітає Божу мрію для світу та його народів. Тому він залишає свою землю і стає, як сказав йому сам Бог, принципом єдності та життя для всіх народів. Юдеї, християни та мусульмани називають його «батьком усіх віруючих», усіх тих, хто вирішує слухатися Бога та йти шляхом, який Господь вказав. Це шлях народу, частиною якого є, зустрічей, етапів, які потрібно пройти, поки не досягнуть землі обітованої. Товариство Бога – це благословення, життя та процвітання. Авраамові не слід забувати, що Бог завжди з ним. Ця пам'ять, серце життя віруючих, звільняє Авраама і кожного віруючого від рабства ідолів. Є лише один вівтар, біля якого можна поставити намет. Авраам вибирає жити поруч зі своїм Господом, він не хоче відлучатися від місця Його присутності. Він знає, що Господь буде супроводжувати його на життєвій дорозі, що він буде перед ним, щоб вказувати йому дорогу. Авраам також є прикладом для всіх віруючих: його домівка не в самому собі, а в Господі, який супроводжує його разом зі своїм народом дорогами світу.


Η κλήση του Αβραάμ

Ευαγγέλιο (Λουκ 11,1-4)

Ο Ιησούς ήταν σε ένα μέρος και προσευχόταν. Όταν τελείωσε, ένας από τους μαθητές του είπε: «Κύριε, δίδαξέ μας να προσευχόμαστε, όπως δίδαξε και ο Ιωάννης τους μαθητές του». Και τους είπε: «Όταν προσεύχεσαι, πες: Πατέρα, να αγιαστεί το όνομά σου, να έρθει η βασιλεία σου· να μας δίνεις το καθημερινό μας ψωμί κάθε μέρα, και να μας συγχωρείς τις αμαρτίες μας, γιατί και εμείς συγχωρούμε όλους όσους μας οφείλουν. και μην εγκαταλείπουμε τον εαυτό μας στον πειρασμό».

Ο σχολιασμός του Ευαγγελίου από τον Μονσινιόρ Vincenzo Paglia

Στη σύγχυση και τη διασπορά των λαών ο Κύριος δεν εγκαταλείπει ποτέ τον άνθρωπο. Αν κάθε λαός είχε δημιουργήσει μια χώρα με καθορισμένα σύνορα, με τη δική του γλώσσα, ο Θεός κάλεσε τον Αβραάμ να εγκαταλείψει τη γη του, την πατρίδα του και το σπίτι του. Η ιστορία της σωτηρίας, αυτή που ο Θεός ξεκινά με τον Αβραάμ, ξεκινά με μια έξοδο, με μια ριζική εγκατάλειψη. Είναι το παράδειγμα κάθε χριστιανικής ιστορίας, τόσο προσωπικής όσο και κοινοτικής. Στην αρχή κάθε θρησκευτικής εμπειρίας υπάρχει πάντα η σταθερή εντολή του Θεού: «Πήγαινε από τη γη σου... προς τη γη που θα σου δείξω». Αυτή η σταθερή και σκληρή εντολή μας οδηγεί να πούμε ότι μόνο με την υπακοή σε αυτήν την πρόσκληση του Θεού μπορούμε να λάβουμε την ευλογία, δηλαδή την προστασία του, και με τη σειρά μας να είμαστε ευλογία για τους άλλους, όπως είπε ο Θεός στον Αβραάμ. Η καρδιά της κλήσης του Αβραάμ βρίσκεται στην υπακοή στο κάλεσμα του Θεού.Ο Αβραάμ πρέπει πρώτα απ' όλα να σταματήσει να ακούει μόνο τον εαυτό του και να σκέφτεται τη ζωή του μέσα από τις δικές του προοπτικές. Το κάλεσμα του Θεού του παρουσιάζει ένα παγκόσμιο όνειρο που ο Θεός του εμπιστεύεται ως αποστολή να εκπληρώσει. Ο Αβραάμ υπακούει στο Λόγο του Θεού και καλωσορίζει το όνειρο του Θεού για τον κόσμο και τους λαούς του. Φεύγει λοιπόν από τη γη του και γίνεται -όπως του κοινοποίησε ο ίδιος ο Θεός- η αρχή της ενότητας και της ζωής για όλους τους λαούς. Εβραίοι, Χριστιανοί και Μουσουλμάνοι τον αποκαλούν «πατέρα όλων των πιστών», όλων εκείνων που επιλέγουν να ακούσουν τον Θεό και να βαδίσουν στον δρόμο που ο ίδιος ο Κύριος υπέδειξε. Είναι ο δρόμος ενός λαού που πρέπει να είναι μέρος, των συναντήσεων που πρέπει να έχει, των σταδίων που πρέπει να ταξιδέψει μέχρι να φτάσει στη γη της επαγγελίας. Η συντροφιά του Θεού είναι ευλογία, ζωή και ευημερία. Ο Αβραάμ δεν χρειάζεται να ξεχνά ότι ο Θεός είναι πάντα μαζί του. Αυτή η ανάμνηση, η καρδιά της ζωής των πιστών, ελευθερώνει τον Αβραάμ και κάθε πιστό από τη σκλαβιά των ειδώλων. Υπάρχει μόνο ένας βωμός για να στήσετε τη σκηνή σας δίπλα. Ο Αβραάμ επιλέγει να ζήσει δίπλα στον Κύριό του, δεν θέλει να χωρίσει από τον τόπο της παρουσίας του. Ξέρει ότι ο Κύριος θα τον συνοδεύσει στο ταξίδι της ζωής, πράγματι, ότι θα είναι μπροστά του για να του δείξει τον δρόμο. Ο Αβραάμ είναι επίσης παράδειγμα για όλους τους πιστούς: το σπίτι του δεν είναι να είναι με τον εαυτό του, αλλά με τον Κύριο που τον συνοδεύει μαζί με τον λαό του στους δρόμους του κόσμου.


Wito wa Ibrahimu

Injili ( Lk 11,1-4 )

Yesu alikuwa mahali akiomba; alipokwisha, mmoja wa wanafunzi wake akamwambia, Bwana, tufundishe sisi kusali, kama Yohana naye alivyowafundisha wanafunzi wake. Akawaambia, Msalipo, semeni, Baba, jina lako litukuzwe, Ufalme wako uje, utupe riziki yetu kila siku, utusamehe dhambi zetu, kwa maana sisi nasi tunamsamehe kila mtu atukoseaye wala tusijitie majaribuni."

Ufafanuzi juu ya Injili na Monsinyo Vincenzo Paglia

Katika machafuko na kutawanyika kwa watu, Bwana hamwachi kamwe mwanadamu. Ikiwa kila watu wangeunda nchi yenye mipaka iliyoainishwa, yenye lugha yake, badala yake Mungu alimwita Ibrahimu aiache nchi yake, nchi yake na nyumba yake. Historia ya wokovu, ambayo Mungu anaanza na Ibrahimu, huanza na msafara, na kuachwa kwa kiasi kikubwa. Ni dhana ya kila hadithi ya Kikristo, ya kibinafsi na ya kijamii. Mwanzoni mwa kila uzoefu wa kidini daima kuna amri thabiti ya Mungu: "Ondoka kutoka katika nchi yako ... kuelekea nchi nitakayokuonyesha". Amri hii thabiti na kali inatuongoza kusema kwamba ni kwa kutii tu mwaliko huu kutoka kwa Mungu tunaweza kupokea baraka, yaani, ulinzi wake, na kuwa baraka kwa wengine, kama Mungu alivyomwambia Abrahamu. Moyo wa wito wa Ibrahimu upo katika kutii mwito wa Mungu.Ibrahimu lazima kwanza aache kujisikiliza yeye mwenyewe tu na kufikiria juu ya maisha yake ndani ya mitazamo yake mwenyewe. Wito wa Mungu unamletea ndoto ya ulimwengu mzima ambayo Mungu anamkabidhi kama utume wa kutimiza. Ibrahimu anatii Neno la Mungu na kukaribisha ndoto ya Mungu kwa ajili ya ulimwengu na watu wake. Kwa hiyo anaiacha nchi yake na kuwa - kama Mungu mwenyewe alivyowasiliana naye - kanuni ya umoja na maisha kwa watu wote. Wayahudi, Wakristo na Waislamu humwita "baba wa waumini wote", wa wale wote wanaochagua kumsikiliza Mungu na kutembea katika njia ambayo Bwana mwenyewe ameionyesha. Ni njia ya watu kuwa sehemu, ya mikutano kuwa nayo, ya hatua za kusafiri hadi kufika nchi ya ahadi. Kundi la Mungu ni baraka, uzima na mafanikio. Ibrahimu hahitaji kusahau kwamba Mungu yuko pamoja naye daima. Kumbukumbu hii, moyo wa maisha ya waumini, inamkomboa Ibrahimu na kila muumini kutoka katika utumwa wa masanamu. Kuna madhabahu moja tu ya kuweka hema yako karibu nayo. Ibrahimu anachagua kuishi karibu na Mola wake, hataki kujitenga na mahali pa uwepo wake. Anajua kwamba Bwana ataandamana naye katika safari ya maisha, hakika, atakuwa mbele yake ili kumwonyesha njia. Ibrahimu pia ni mfano kwa waumini wote: nyumba yake si kuwa na yeye mwenyewe, lakini kwa Mola ambaye hufuatana naye pamoja na watu wake katika njia za ulimwengu.


Ơn gọi của ông Abraham

Tin Mừng (Lc 11,1-4)

Chúa Giêsu đang cầu nguyện ở một nơi; Khi Chúa Giêsu cầu nguyện xong, một môn đệ thưa với Người: "Lạy Thầy, xin dạy chúng con cầu nguyện, như ông Gioan đã dạy môn đệ ông". Người nói với họ: “Khi các con cầu nguyện, hãy nói: ‘Lạy Cha, danh Cha được thánh, nước Cha sẽ đến; xin cho chúng con đồ ăn đủ ngày và tha tội cho chúng con, vì chúng con cũng tha cho mọi người mắc nợ chúng con, và đừng sa vào cám dỗ."

Chú giải Tin Mừng của Đức ông Vincenzo Paglia

Trong sự hỗn loạn và phân tán của các dân tộc, Chúa không bao giờ bỏ rơi con người. Nếu mỗi dân tộc đã tạo dựng nên một vùng đất có biên giới xác định, có ngôn ngữ riêng thì thay vào đó, Thiên Chúa đã kêu gọi Abraham rời bỏ mảnh đất, quê hương và tổ ấm của mình. Lịch sử cứu độ, lịch sử mà Thiên Chúa bắt đầu với Abraham, bắt đầu bằng một cuộc xuất hành, bằng một sự từ bỏ triệt để. Đó là mô hình của mọi câu chuyện Kitô giáo, cả cá nhân lẫn cộng đồng. Mở đầu mọi kinh nghiệm tôn giáo luôn có mệnh lệnh kiên quyết của Thiên Chúa: “Hãy đi khỏi xứ sở của con… hướng tới vùng đất mà Ta sẽ chỉ cho con”. Mệnh lệnh cứng rắn và khắc nghiệt này khiến chúng ta phải nói rằng chỉ khi tuân theo lời mời gọi này của Thiên Chúa, chúng ta mới có thể nhận được phúc lành, tức là sự bảo vệ của Ngài, và ngược lại, trở thành phúc lành cho người khác, như Thiên Chúa đã nói với Áp-ra-ham. Trọng tâm ơn gọi của Abraham là sự vâng phục tiếng gọi của Thiên Chúa, trước hết Abraham phải từ bỏ việc chỉ lắng nghe chính mình và suy nghĩ về cuộc đời mình theo quan điểm riêng của mình. Tiếng gọi của Thiên Chúa trình bày cho ông một ước mơ phổ quát mà Thiên Chúa giao phó cho ông như một sứ mệnh phải hoàn thành. Áp-ra-ham vâng theo Lời Chúa và đón nhận giấc mơ của Chúa dành cho thế giới và các dân tộc. Do đó, ông rời bỏ mảnh đất của mình và trở thành - như chính Thiên Chúa đã truyền đạt cho ông - nguyên tắc đoàn kết và sự sống cho mọi dân tộc. Người Do Thái, Kitô giáo và Hồi giáo gọi ngài là “cha của mọi tín hữu”, của tất cả những ai chọn lắng nghe Thiên Chúa và bước đi trên con đường mà chính Chúa đã chỉ ra. Đó là con đường mà một dân tộc phải tham gia, của những cuộc gặp gỡ, của những chặng đường phải đi cho đến khi đến được miền đất hứa. Sự đồng hành của Chúa là phước lành, sự sống và thịnh vượng. Áp-ra-ham không cần quên rằng Thiên Chúa luôn ở bên ông. Ký ức này, tâm điểm của đời sống các tín hữu, giải thoát Abraham và mọi tín hữu khỏi tình trạng nô lệ ngẫu tượng. Chỉ có một bàn thờ để dựng lều bên cạnh. Áp-ra-ham chọn sống bên cạnh Chúa mình, ông không muốn rời xa nơi Ngài hiện diện. Anh ta biết rằng Chúa sẽ đồng hành với anh ta trên hành trình cuộc sống, thực vậy, Người sẽ ở phía trước anh ta để chỉ đường cho anh ta. Ápraham cũng là một mẫu gương cho mọi tín hữu: nhà của ông không phải là ở với chính ông, mà là ở với Chúa, Đấng đồng hành cùng ông với dân của Người trên đường lối thế gian.


അബ്രഹാമിൻ്റെ വിളി

സുവിശേഷം (ലൂക്ക 11,1-4)

യേശു ഒരു സ്ഥലത്ത് പ്രാർത്ഥിക്കുകയായിരുന്നു; അവൻ പറഞ്ഞു തീർന്നപ്പോൾ ശിഷ്യന്മാരിൽ ഒരാൾ അവനോടു പറഞ്ഞു: കർത്താവേ, യോഹന്നാൻ തൻ്റെ ശിഷ്യന്മാരെ പഠിപ്പിച്ചതുപോലെ ഞങ്ങളെയും പ്രാർത്ഥിക്കാൻ പഠിപ്പിക്കേണമേ. അവൻ അവരോടു പറഞ്ഞു: "നിങ്ങൾ പ്രാർത്ഥിക്കുമ്പോൾ, പിതാവേ, അങ്ങയുടെ നാമം വിശുദ്ധീകരിക്കപ്പെടേണമേ, അങ്ങയുടെ രാജ്യം വരേണമേ; എല്ലാ ദിവസവും ഞങ്ങളുടെ അപ്പം ഞങ്ങൾക്ക് തരേണമേ, ഞങ്ങളുടെ പാപങ്ങൾ ഞങ്ങളോട് ക്ഷമിക്കേണമേ, ഞങ്ങളോട് കടപ്പെട്ടിരിക്കുന്ന എല്ലാവരോടും ഞങ്ങളും ക്ഷമിക്കണമേ എന്ന് പറയുക. പ്രലോഭനത്തിന് നമ്മെത്തന്നെ കൈവിടരുത്."

മോൺസിഞ്ഞോർ വിൻസെൻസോ പഗ്ലിയയുടെ സുവിശേഷത്തെക്കുറിച്ചുള്ള വ്യാഖ്യാനം

ജനങ്ങളുടെ ആശയക്കുഴപ്പത്തിലും ചിതറിക്കിടക്കുമ്പോഴും കർത്താവ് ഒരിക്കലും മനുഷ്യനെ കൈവിടുന്നില്ല. ഓരോ ജനതയും നിർവചിക്കപ്പെട്ട അതിരുകളോടെ, അതിൻ്റേതായ ഭാഷയിൽ ഒരു ദേശം സൃഷ്ടിച്ചിട്ടുണ്ടെങ്കിൽ, പകരം ദൈവം അബ്രഹാമിനെ വിളിച്ചത് അവൻ്റെ നാടും ജന്മനാടും വീടും വിട്ടുപോകാനാണ്. രക്ഷയുടെ ചരിത്രം, ദൈവം അബ്രഹാമിൽ നിന്ന് ആരംഭിക്കുന്നത്, ഒരു പുറപ്പാടോടെ, സമൂലമായ ഉപേക്ഷിക്കലോടെയാണ് ആരംഭിക്കുന്നത്. വ്യക്തിപരവും സമൂഹവുമായ എല്ലാ ക്രിസ്ത്യൻ കഥകളുടെയും മാതൃകയാണിത്. എല്ലാ മതപരമായ അനുഭവങ്ങളുടെയും ആരംഭത്തിൽ എപ്പോഴും ദൈവത്തിൻ്റെ ഉറച്ച കൽപ്പനയുണ്ട്: "നിൻ്റെ നാട്ടിൽ നിന്ന്... ഞാൻ കാണിച്ചുതരുന്ന ദേശത്തേക്ക് പോകൂ". ഈ ദൃഢവും കഠിനവുമായ കൽപ്പന നമ്മെ നയിക്കുന്നത്, ദൈവത്തിൻ്റെ ഈ ക്ഷണം അനുസരിച്ചാൽ മാത്രമേ നമുക്ക് അനുഗ്രഹം, അതായത് അവൻ്റെ സംരക്ഷണം ലഭിക്കൂ, ദൈവം അബ്രഹാമിനോട് പറഞ്ഞതുപോലെ മറ്റുള്ളവർക്ക് അനുഗ്രഹമാകൂ. അബ്രഹാമിൻ്റെ വിളിയുടെ കാതൽ ദൈവത്തിൻ്റെ വിളിയോടുള്ള അനുസരണത്തിലാണ്, അബ്രഹാം ആദ്യം തന്നെ സ്വയം ശ്രദ്ധിക്കുന്നതും തൻ്റെ ജീവിതത്തെക്കുറിച്ച് സ്വന്തം കാഴ്ചപ്പാടിൽ ചിന്തിക്കുന്നതും ഉപേക്ഷിക്കണം. ദൈവത്തിൻ്റെ വിളി അവന് ഒരു സാർവത്രിക സ്വപ്നം സമ്മാനിക്കുന്നു, അത് നിറവേറ്റാനുള്ള ഒരു ദൗത്യമായി ദൈവം അവനെ ഏൽപ്പിക്കുന്നു. അബ്രഹാം ദൈവവചനം അനുസരിക്കുകയും ലോകത്തെയും അതിലെ ജനങ്ങളെയും കുറിച്ചുള്ള ദൈവത്തിൻ്റെ സ്വപ്നത്തെ സ്വാഗതം ചെയ്യുകയും ചെയ്യുന്നു. അതിനാൽ അവൻ തൻ്റെ ഭൂമി ഉപേക്ഷിച്ച് - ദൈവം തന്നെ അവനോട് ആശയവിനിമയം നടത്തിയതുപോലെ - എല്ലാ ജനങ്ങൾക്കും ഐക്യത്തിൻ്റെയും ജീവിതത്തിൻ്റെയും തത്വമായി. യഹൂദന്മാരും ക്രിസ്ത്യാനികളും മുസ്ലീങ്ങളും അവനെ "എല്ലാ വിശ്വാസികളുടെയും പിതാവ്" എന്ന് വിളിക്കുന്നു, ദൈവത്തെ ശ്രദ്ധിക്കുകയും കർത്താവ് സൂചിപ്പിച്ച പാതയിലൂടെ സഞ്ചരിക്കുകയും ചെയ്യുന്ന എല്ലാവരുടെയും. ഒരു ജനതയുടെ ഭാഗമാകേണ്ട, യോഗങ്ങളുടെ, വാഗ്ദത്ത ഭൂമിയിൽ എത്തുന്നതുവരെ സഞ്ചരിക്കേണ്ട ഘട്ടങ്ങളുടെ പാതയാണിത്. ദൈവത്തിൻ്റെ കൂട്ടായ്മ അനുഗ്രഹവും ജീവിതവും ഐശ്വര്യവുമാണ്. ദൈവം എപ്പോഴും തന്നോടൊപ്പമുണ്ടെന്ന് അബ്രഹാം മറക്കേണ്ടതില്ല. വിശ്വാസികളുടെ ജീവിതത്തിൻ്റെ ഹൃദയമായ ഈ ഓർമ്മ അബ്രഹാമിനെയും ഓരോ വിശ്വാസിയെയും വിഗ്രഹങ്ങളുടെ അടിമത്തത്തിൽ നിന്ന് മോചിപ്പിക്കുന്നു. നിങ്ങളുടെ കൂടാരം കെട്ടാൻ ഒരു ബലിപീഠം മാത്രമേ ഉള്ളൂ. അബ്രഹാം തൻ്റെ നാഥൻ്റെ അരികിൽ താമസിക്കാൻ തിരഞ്ഞെടുക്കുന്നു, അവൻ്റെ സാന്നിധ്യത്തിൽ നിന്ന് വേർപെടുത്താൻ അവൻ ആഗ്രഹിക്കുന്നില്ല. ജീവിതയാത്രയിൽ കർത്താവ് തന്നെ അനുഗമിക്കുമെന്ന് അവനറിയാം, തീർച്ചയായും, വഴി കാണിക്കാൻ അവൻ തൻ്റെ മുമ്പിലുണ്ടാകുമെന്ന്. എല്ലാ വിശ്വാസികൾക്കും ഒരു മാതൃക കൂടിയാണ് അബ്രഹാം: അവൻ്റെ ഭവനം തന്നോടൊപ്പമല്ല, മറിച്ച് ലോകത്തിൻ്റെ വഴികളിൽ തൻ്റെ ജനത്തോടൊപ്പം അവനെ അനുഗമിക്കുന്ന കർത്താവിനോടൊപ്പമാണ്.


Ọrụ Abraham

Oziọma (Luk 11:1-4)

Jisus nọ n’ebe nēkpe ekpere; Mgbe o kwuchara, otu n’ime ndị na-eso ụzọ ya sịrị ya: “Onyenwe anyị, kuziere anyị ikpe ekpere, dị ka Jọn kụzikwaara ndị na-eso ụzọ ya.” O we si ha, mb͕e unu nēkpe ekpere, si, Nna, Ka edo aha-Gi nsọ, ka ala-eze-Gi bia; nye ayi nri-ayi nke ubọchi nile ubọchi nile, b͕aghara kwa ayi nmehie-ayi; ahapụkwala onwe anyị n’ọnwụnwa.”

Nkọwa nke Oziọma nke Monsignor Vincenzo Paglia

N'ọgba aghara na mgbasa nke ndị dị iche iche Jehova adịghị ahapụ mmadụ. Ọ bụrụ na mmadụ ọ bụla ekepụtala ala nwere oke oke, nke nwere asụsụ nke ya, kama Chineke kpọrọ Abraham ka ọ hapụ ala ya, ala nna ya na ebe obibi ya. Akụkọ banyere nzọpụta, nke Chineke malitere site na Abraham, na-amalite site na ọpụpụ, na mgbahapụ dị egwu. Ọ bụ ihe atụ nke akụkọ Ndị Kraịst ọ bụla, ma nke onwe ma obodo. Na mmalite nke ahụmahụ okpukpe ọ bụla, a na-enwe iwu siri ike nke Chineke: "Si n'ala gị pụọ ... gaa n'ala nke m ga-egosi gị". Iwu a siri ike na nke siri ike na-eduga anyị n'ikwu na ọ bụ naanị site n'irube isi n'ịkpọ òkù a sitere n'aka Chineke ka anyị ga-enweta ngọzi ahụ, ya bụ, nchebe ya, ma n'aka nke ya bụrụ ngọzi nye ndị ọzọ, dịka Chineke gwara Abraham. Obi nke olu Abraham di na nrube isi n'oku nke Chineke, Abraham aghagh ibu uzo wezuga onwe ya ige nani onwe ya na iche echiche banyere ndu ya n'echiche nke ya. Oku Chineke na-egosi ya nrọ zuru ụwa ọnụ nke Chineke nyefere ya n'aka dịka ọrụ imezu ya. Abraham rubere isi n'Okwu Chineke ma nabata nrọ Chineke maka ụwa na ndị ya. Ya mere ọ hapụrụ ala ya wee ghọọ - dịka Chineke n'onwe ya gwara ya - ụkpụrụ nke ịdị n'otu na ndụ maka mmadụ niile. Ndị Juu, Ndị Kraịst na ndị Alakụba na-akpọ ya “nna nke ndị kwere ekwe niile”, nke ndị niile na-ahọrọ ige Chineke ntị ma na-eje ije n’ụzọ nke Onyenwe anyị n’onwe ya gosiworo. Ọ bụ ụzọ nke ndị mmadụ ịbụ akụkụ nke, nke nzukọ inwe, nke usoro iji gaa njem ruo mgbe ha ruru ala ahụ e kwere ná nkwa. Ụlọ ọrụ Chineke bụ ngọzi, ndụ na ọganihu. Ebreham ekwesịghị ichefu na Chineke na-anọnyere ya mgbe niile. Ncheta a, obi nke ndụ nke ndị kwere ekwe, na-eme ka Abraham na onye ọ bụla kwere ekwe pụọ na ohu arụsị. Enwere naanị otu ebe ịchụàjà iji wuo ụlọikwuu gị n'akụkụ. Abraham họọrọ ibi n'akụkụ Onyenwe ya, ọ chọghị ikewapụ n'ebe ọnụnọ ya. Ọ ma na Jehova ga-eso ya gaa ije nke ndụ, n’ezie, na ọ ga-anọ n’ihu ya gosi ya ụzọ. Abraham bụkwa ihe atụ nye ndị niile kwere ekwe: ebe obibi ya abụghị na ya na ya nọ, kama ya na Onye-nwe na-eso ya na ndị ya n'ụzọ nke ụwa.